Šablona:Článek dne HL/2019/24: Porovnání verzí

Z Multimediaexpo.eu
Přejít na: navigace, hledání
(++)
m (--)
 
Řádka 7: Řádka 7:
 
Předpokládá se, že kometární jádra vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně [[excentricita dráhy|protáhlou]] [[elipsa|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.  
 
Předpokládá se, že kometární jádra vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně [[excentricita dráhy|protáhlou]] [[elipsa|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.  
  
Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (kometární)|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky přes 150 milionů km.
+
Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (kometární)|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky přes 150 milionů km. Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná.
 
+
Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze starověkých pramenů, například [[Čína|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí.
+
 
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
 
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Aktuální verze z 9. 8. 2019, 13:00

Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (1997)

Kometa, zastarale vlasatice, je malý astronomický objekt podobný planetce složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami.

V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.

Předpokládá se, že kometární jádra vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako Oortův oblak ve vzdálenosti kolem 50 000 astronomických jednotek od Slunce. V této vzdálenosti je gravitační působení Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní hvězdy. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostane na extrémně protáhlou eliptickou oběžnou dráhu, která má perihel (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce.

Když se kometa přiblíží k vnitřní části sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou koma, a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ohonu mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává vzadu za oběžnou dráhou komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané jádro, má průměr menší než 50 km, koma může být větší než Slunce a ohony mohou dosáhnout délky přes 150 milionů km. Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze Země, když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku ionizace. Většina komet je bez dalekohledu příliš slabě viditelná.