Osobní nástroje
Ke každé komerční prezentaci nabízíme od 11. září do 29. září – .CZ doménu ZDARMA !
Od 11. července nabízíme všem přes 2 570 Gigantických a Super Gigantických fotografií.
Od 12. září máme novém serveru přes 300 000 multimediálních souborů !
Na novém serveru navíc fungují 2 responzivní RWD skiny:
Strapping verze 1.0 (Bootstrap 2.3.2) a Foreground verze 1.2 (Zurb Foundation 4.3.2) !

Praha

Z Multimediaexpo.eu

Přejít na: navigace, hledání
Hlavní město Praha
Historické jádro Prahy

Praha, metropole České Republiky:
- Nahoře: Panorama Hradčan s Pražským hradem a Karlovým mostem
- Vlevo 1: Letohrádek královny Anny v Královské zahradě
- Vlevo 2: Valdštejnský palác - sídlo Senátu Parlamentu České republiky
- Vlevo 3: Václavské náměstí v noci
- Dole: Panorama Staroměstského náměstí se Staroměstskou radnicí a pomníkem mistra Jana Husa
- Uprostřed 1: Detail věže chrámu sv. Víta se sochou pod ní
Uprostřed 2: Vstup do Obecního domu
- Vpravo 1: Tančící dům
- Vpravo 2: Letohrádek Hvězda

Vlajka Prahy
Vlajka Prahy
Znak Prahy
Znak Prahy
heslo: Praga Caput Rei publicae[1]
(dříve Praga Caput Regni)
status: hlavní město, zároveň kraj a statutární město
historická země: Čechy
LAU 2: CZ0100 554782
kraj (NUTS 3): Hlavní město Praha (CZ010)
okres (LAU 1): Hlavní město Praha (CZ0100)
ISO 3166-2:CZ: CZ-PR
Státní poznávací značka:
poštovní směrovací číslo: 100 00 - 199 00
katastrální výměra: 496 km²
obyvatel: 1 249 026 (11. prosince 2009[2])
Hustota zalidnění: 2 518,2 obyvatel/km²
zeměpisná šířka: 50° 05′ s. š.
zeměpisná délka: 14° 25′ v. d.
nadmořská výška: 177 m n. m. – 399 m n. m.
nejvyšší bod: vrch Teleček mezi Sobínem a Chrášťany (399 m n. m.)
nejnižší bod: hladina VltavySuchdola (177 m n. m.)
počet městských obvodů: 10
počet městských (správních) obvodů: 22
počet městských částí: 57
počet místních částí: 146
počet katastrálních území: 112
počet základních sídelních jednotek: 901
adresa magistrátu: Magistrát hlavního města Prahy
Mariánské nám. 2
110 01 Praha 1
primátor: Pavel Bém (ODS) (od r. 2002, znovuzvolen 2006)

Oficiální web
E-mailová adresa

Praha na mapě českých krajů

Praha je hlavní a současně největší město České republiky. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, vláda, ústřední státní orgány a Vrchní soud. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR.

Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má 1,249.026 obyvatel[3]. Pražská metropolitní oblast měla v roce 2004 (podle Eurostatu) 1 964 750 obyvatel.[4]

Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě.[5] Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě,[6] je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa, což činí Prahu jedním z nejnavštěvovanějších měst Evropy.

Název a přívlastky

Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština); vizte také rámeček „v jiných jazycích“.

Jméno Praha se tradičně odvozuje od slova práh. Historici obvykle tvrdí, že Praha je pojmenována po říčním prahu či jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu.

Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium), od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky).[7] Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů).

Historie

Podívejte se také na: Dějiny Prahy
Kněžna Libuše věští slávu Prahy, obraz Josefa Mathausera

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou, kde nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Panorama Prahy koncem 15. století, dřevoryt z Norimberské kroniky

Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. „Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …“, napsal kdosi neznámý o Praze. Kupec Ibrahim Ibn Jakob napsal o Praze, že je to „město z kamene“, což bylo ve své době znakem spíše bohatých měst. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinsky Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.

Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.

Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň.

Velká Praha

Podívejte se také na: Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a později též pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí.

Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila 1. světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta.

Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.

Druhá světová válka

Adolf Hitler na Pražském hradě v březnu 1939

Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. „méněcenných ras“, tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna GestapaPetschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil po úspěšném atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, ovšem podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice musela americká armáda zůstat stát u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května.

Válečné škody na pražské zástavbě byly minimální; plánovanou likvidaci města už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést, k vážnějšímu poškození tedy došlo pouze za trojnásobného bombardování americkými letadly na konci války: 15. listopadu 1944 v Holešovicích[8] a 14. února 1945[9] zejména v Novém Městě a na Vinohradech. Výraznými stavbami, které vznikly jako náprava válečných škod, jsou věže kláštera v Emauzích nebo novější Tančící dům.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

Po druhé světové válce začala vznikat první sídliště, a to napřed v období tzv. první dvouletky (1946 - 1948). V únoru 1948 se chopila moci Komunistická strana Československa a plánování a výstavba sídlišť se výrazně urychlila. Původní zástavba byla často nahrazena panelovými domy. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město).

Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.

Praha po sametové revoluci

Tančící dům od Vlada Miluniće a Franka O. Gehryho byl první stavbou od špičkového světového architekta v Praze po sametové revoluci. Jeho stavba rozpoutala rozsáhlou veřejnou diskuzi o moderní architektuře v Praze.

Zavedení standardních vztahů se západoevropskými zeměmi otevřelo Prahu turistice jako nikdy předtím. Rozvoj soukromého vlastnictví a podnikání se nakonec projevil ve zkvalitnění služeb a také v opravě chátrajících budov v samém historickém jádru města.

Individuální automobilová doprava, která před rokem 1990 nebyla tak intenzivní jako v mnohých městech západní Evropy, rychle rostla, a to vedlo k rychlému zhoršení dopravní situace ve městě. Poklesl rovněž i počet cestujících MHD. I přes 60% výdaje na dopravu z městského rozpočtu bude trvat stále mnoho let, než se podaří dobudovat metro či Pražský okruh.

Geografie

Petřín od Vltavy

Praha leží mírně na sever od středu Čech. Centrum se rozkládá v údolí Vltavy a jejích přítoků. Jejich erozní činnost vymodelovala členitý reliéf, nejnižším bodem je hladina Vltavy u Suchdola (177 m n. m.), nejvyšším pak nevýrazný vrch Teleček mezi Sobínem a Chrášťany (399 m n. m.). V centru je výrazný vrchol Petřín (327 m n. m.) strmě se zdvihající od Vltavy.

Podnebí

Podnebí v Praze je mírné, teplejší než na jiných místech ve stejné zeměpisné šířce (50° s.š.) – např. v kanadském Winnipegu činí v zimě průměrná denní teplota -12 °C, noční -20 °C. Způsobuje také občasný silný vítr, jeho průměrná rychlost je 5 m/s (14 km/h). Větry ale ne vždy vanou ze západu.[10]

Průměrný roční úhrn srážek za roky 19611990 ze stanice Praha-Ruzyně byly 526,6 mm, z toho nejvíce napršelo v květnu (78 mm) a nejméně v lednu a únoru (23 mm). Za roky 20002007 bylo průměrně ročně 160 dnů deštivých. Ročně je zde přibližně 60 zasněžených dnů, nejvíce v lednu, kde průměrná výška sněhu je 5 cm. Průměrně je zde ročně přes 1600 slunečných hodin (5 hodin denně). Nejvíce slunečných hodin je v červnu (230, za den 8,5) a nejméně v prosinci (38, za den 1,5).

Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,5 °C. V nejchladnějším měsíci lednu je průměrná denní teplota 1 °C, noční -3 °C. V nejteplejším měsíci červenci je průměrná denní teplota 24 °C, noční 13 °C. Ročně je okolo 100 mrazivých dnů a 30 ledových dnů. Relativní vlhkost vzduchu se celoročně pohybuje mezi 65 až 90 %.

Přehled průměrné teploty a srážek podle měsíců[11]

Měsíc Led Úno Bře Dub Kvě Čer Čec Srp Zář Říj Lis Pro Rok
Maximální teplota 1,4°C 3,1°C 7,7°C 13,4°C 18,7°C 21,2°C 23,6°C 23,5°C 18,6°C 12,8°C 5,5°C 2,1°C 12,7°C
Minimální teplota -3,6°C -3,3°C -0,1°C 3,5°C 8,4°C 11,3°C 13,4°C 13,0°C 9,1°C 4,9°C 0,3°C -2,2°C 4,5°C
Srážky 23,6mm 23,1mm 28,1mm 38,2mm 77,2mm 72,7mm 66,2mm 69,6mm 40,4mm 30,5mm 31,9mm 25,3mm 526,6mm

Kvalita ovzduší

Smog na pražském předměstí – pohled z Jižní spojky na Michelskou teplárnu

Praha je podobně jako jiná velká města sužována zhoršenou kvalitou ovzduší a často se zde tvoří smog. Hlavní podíl na znečištění má prašný spad (tzv. lehký polétavý prach s částicemi do velikosti 10 mikrometrů), dále pak také zvýšená koncentrace oxidů dusíku, v letních měsících také přízemního ozónu. Největší koncentrace škodlivin byla naměřena ve čtvrtích u průmyslových podniků a především ve stopě hlavních silničních tahů (Pražský a Městský okruh + jejich radiály): na Novém Městě, Smíchově, Pankráci, Roztylech, Uhříněvsi, Vysočanech.[12] Míra škodlivin je pravidelně kontrolována, nicméně například při požáru tržnice v Libuši nebyli občané o jejich zvýšeném obsahu v ovzduší informováni.[13]

Ekonomika

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu.

Hrubý domácí produkt v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Hospodářství Prahy 2002 (v procentech)

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech čtrnácti krajů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než dvaceti zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících.

Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů.

Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regionů.

Hospodářství Prahy 2002 (v milionech Kč)

Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:

  • výroba kovodělných výrobků
  • výroba strojů a zařízení
  • chemie a farmaceutický průmysl
  • průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
  • výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné

Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Obyvatelstvo

Praha měla k 31.12.2009 1 249 026 obyvatel[3]. Je 14. největším městem Evropské Unie. Kvůli práci do ní dojíždí kolem 300 000 lidí, převážně ze Středočeského kraje.

Od poloviny 90. let výrazně posilují národnostní menšiny. V Praze podle odhadů žije trvale nebo přechodně asi 50 000 Slováků, 50 000 Ukrajinců, dalších 20 000 lidí z bývalého SSSR (především Rusové a Bělorusové), 10 000 obyvatel ze zemí bývalé Jugoslávie (především Srbové a Chorvati) a 15 000 Vietnamců. Ve městě je několik romských komunit, především v Libni, západní části Smíchova a na Žižkově. Podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v kraji Vysočina[14]); podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006[15] v Praze je 6 sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000. Karlín má pravděpodobně největší asijskou komunitu, dalšími centry Asiatů jsou Holešovice a Písnice. Většina Ukrajinců jsou muži, kteří přijeli za prací; mnozí z nich se však již v Praze trvale usadili. Slováky tvoří hlavně trvale usazení, studenti VŠ a lidé, kteří přijeli krátkodobě či dlouhodobě za prací.

Praha má vysokou míru počtu přistěhovalých i počtu vystěhovalých. Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR.

V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo - vedle Čechů Němci, Židé, ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj.

Dle sčítání pražského magistrátu z roku 2007 se ve městě pohybuje zhruba 2000 bezdomovců. Téměř 50 z nich získalo v roce 2008 práci na hlavní pracovní poměr díky pilotnímu projektu centra sociálních služeb (příspěvková organizace magistrátu). Účastníci projektu našli uplatnění v zahradnictví, pásové výrobě nebo na stavbách.[16]

Vývoj počtu obyvatel Prahy od roku 1378 do roku 2009 (v tisících)
Rok 1378 1702 1798 1850 1883 1884 1901 1918 1922 1930 1960 1968 1974 1980 1990 2000 2007 2009
Počet obyvatel 40 60-65 79 155 160 171 216 223 667 849 1 005 1 103 1 156 1 183 1 215 1 181 1 212 1 286

Kultura

Vstup do Veletržního paláce Národní galerie

Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000.[17] Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí.

Pražský magistrát vynakládá na kulturu ročně stamilionové částky; způsob přerozdělování finančních prostředků však v letech 20072008 ohrozil především některá menší divadla, a stal se tak předmětem ostrých sporů.[18]

Pamětihodnosti

Praha díky své bohaté historii patří po kulturní stránce k nejvýznamnějším městům světa a po Londýně, Paříži, Římě, Madridu a Berlínu je šestým nejnavštěvovanějším městem Evropy. Neobyčejné množství a koncentrace dochovaných architektonických památek je mimo jiné zapříčiněno relativně minimálním poškozením za druhé světové války (na rozdíl od mnoha ostatních evropských velkoměst). Pražská památková rezervace (PPR) zahrnuje městské části s největší koncentrací památek. S rozlohou 8,66 km2 patří mezi největší rezervace svého druhu na světě. Na území Prahy je celkem 37 národních kulturních památek (z toho 28 na území PPR).

Památky Pražské památkové rezervace

Následující seznam uvádí pouze nejvýznamnější památky. Více objektů naleznete na stránce Seznam pražských památek. Tučně zvýrazněné objekty jsou národními kulturními památkami.

Kostely a kaple

Paláce

Kláštery

Stavby určené pro vzdělání a kulturu

Ostatní stavby

Theologický sál Strahovského kláštera

Památky mimo území Pražské památkové rezervace

Muzea

Divadlo

Praha se vyznačuje mimořádnou koncentrací malých i velkých divadelních scén. V nejvýznamnějším Národním divadle, jehož novorenesanční budova a výzdoba je symbolem českého vlastenectví 19. století, působí stálé soubory činohry, opery a baletu;[19] ty vystupují střídavě také v klasicistním Stavovském divadle, v němž se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito. Mezi činoherními scénami dále vyniká Divadlo na Vinohradech. Prestižní hudební scénou je pražská Státní opera (původně pražská německá scéna) a také Dvořákova síň Rudolfina, sídla České filharmonie.[20] Světově známé je také divadlo Laterna magika.

Mezi menší scény patří mj. Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo či dnes již legendární Semafor a divadlo Járy Cimrmana. Kromě toho má Praha množství muzikálových a zábavných divadel (největší z nich je Hudební divadlo Karlín) a dalších komerčních scén, které se zaměřují např. na černé divadlo a žijí především z cestovního ruchu.

Hudba

Restaurace a kluby

V Praze jsou stovky restaurací a barů a především hospod s dobrým českým pivem. Malá Strana, Staré Město nebo například Žižkov, jsou plné dobrých hospod, z nichž mezi nejznámější určitě patří U Pinkasů, U Vejvodů, U Tygra, U Hrocha a další. Slavná je také restaurace která si vaří vlastní pivo - U Fleků. Praha v posledních letech nabízí také více kvalitních restaurací, které vedou skvělí šéfkuchaři, úrověn gastronomie rok od roků vzrůstá a již druhá pražská restaurace se může pyšnit hvězdičkou Michelin. Praha též každoročně na jaře pořádá festival jídla - Prague Food Festival.

Galerie – historické centrum

Správa

Panorama města
Panorama Prahy z vrchu Petřína (2007)


Postavení Prahy v rámci České republiky

Praha je sice od 24. listopadu 1990 de facto opět statutárním městem, má však v rámci Česka specifické postavení obcekraje, a jako takové se jí netýká Zákon o obcích (128/2000 Sb.), nýbrž Zákon o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.), který se zmiňuje o jejím statutu, ale mezi statutární města ji nepočítá. Zároveň zde sídlí i správní instituce Středočeského kraje.

Členění Prahy

Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Části Prahy, o zásadních dějinných přelomech v článcích Královské hlavní město Praha a Velká Praha.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1949 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských obvodů, správních obvodů a městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území a některá katastrální území jsou tak rozdělena do více správních a samosprávných částí města. Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a označování domů. Praha je složena ze 112 katastrálních území různé velikosti, charakteru i významu.

Významné čtvrti

Centrum města: Staré Město, Nové Město, Josefov, Malá Strana, Hradčany, Vyšehrad

Velké čtvrti poblíž centra: Smíchov, Vinohrady, Nusle, Vršovice, Žižkov, Karlín, Libeň, Vysočany, Holešovice, Bubeneč, Dejvice, Braník

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

Seznam deseti obvodů podle zákona č. 36/1960 Sb., u každého jsou uvedeny městské části, které nyní tvoří území obvodu:

Obvody Městské části
Praha 1 Praha 1
Praha 2 Praha 2
Praha 3 Praha 3
Praha 4 Praha 4, Praha-Kunratice, Praha 11, Praha-Újezd, Praha-Šeberov, Praha 12, Praha-Libuš
Praha 5 Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Lipence, Praha-Zbraslav, Praha-Zličín
Praha 6 Praha 6, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina, Praha 17, Praha-Suchdol
Praha 7 Praha 7, Praha-Troja
Praha 8 Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry, Praha-Ďáblice
Praha 9 Praha 9, Praha 14, Praha-Dolní Počernice, Praha 18, Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice, Praha 20, Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice
Praha 10 Praha 10, Praha-Křeslice, Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč, Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice

Správní a samosprávné členění

Mapka pražských městských částí, katastrálních území a správních obvodů

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem a dále radou, starostou a úřadem městské části. Úřady některých městských částí měly již od ustavení městských částí svěřeny některé z působností státní správy i pro další městské části.

Od 1. července 2001 byla tato úroveň působností v celé Praze rozdělena do 22 správních obvodů – uvádí-li se v mapách nebo textu v souvislosti s Prahou spojení „správní obvod“, je tím nejčastěji míněn správní obvod této působnosti a úrovně. Od 1. ledna 2002 je názvem těchto 22 městských částí slovo Praha s příslušnou číslovkou, stejné označení se používá i pro správní obvod jejich rozšířené působnosti. Některé z těchto 22 městských částí mají tuto působnost jen pro své území, jiné i pro další městské části.

Území většiny z těchto 22 správních obvodů (všech s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však není totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly původně (před rokem 1990) i správními obvody a měly i vlastní sbory (ONV). Vláda i poslanci opakovaně přicházejí s návrhy, aby staré členění bylo zrušeno, brzdí je však nevůle justice přizpůsobit se reformě státní správy. Na území Prahy se nachází 901 základních sídelních jednotek.

Flickr Show


Doprava

Barrandovský most je nejvytíženější silniční komunikací v celé České republice (127 000 vozidel za den[21]), slučuje tranzitní i vnitroměstský provoz
Podívejte se také na: Doprava v Praze

Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu. Pražský železniční uzel je centrem dálkové i příměstské osobní dopravy. Velká pražská nákladová nádraží jsou v útlumu, avšak v Uhříněvsi vzniklo největší kontejnerové překladiště ve střední Evropě. Letiště Praha-Ruzyně je hlavním pražským letištěm. Osobní vodní doprava má v Praze převážně rekreační a turistický význam. Radotínský přístav umožňuje nákladní dopravu po Vltavě na labskou vodní cestu, je využíván sporadicky, zejména pro přepravu sypkých stavebních hmot a rozměrných nákladů.

Místní komunikace procházejí postupným rozvojem a modernizací po celou dobu vývoje města. Hlavními dálkovými silničními tahy jsou dálnice D1 (Brno, Ostrava), D5 (Plzeň), D8 (Ústí nad Labem), D11 (Hradec Králové).
Pražské metro přepraví přes milion cestujících denně, je zodpovědné za 43,2 % výkonů pražské hromadné dopravy
Postupně jsou budovány dva rychlostní okruhy kolem Prahy, které mají být dokončeny kolem roku 2015.

Doprava v centru je regulována zejména systémem zón placeného stání, v okrajových částech jsou zřizována parkoviště P+R. Kolem roku 2000 se začala prosazovat koncepce ucelené městské sítě cyklistických tras, na mnoha místech jsou budovány stezky pro cyklisty.

Veřejná městská doprava byla zprvu v 19. století zajišťována drožkami a omnibusy, od roku 1875 vznikala síť koněspřežné tramvaje, kterou od 90. let 19. století začala nahrazovat elektrická tramvaj. Do roku 1907 soukromé městské dráhy vykoupilo město. Po neúspěšném pokusu v letech 1908–1909 se od roku 1925 začlenily do městské dopravy i autobusy a od roku 1974 metro. Po roce 2002 nabyly důrazu snahy využít pro městskou a příměstskou dopravu více i železnici. Doplňkovou roli mají od roku 1891 lanovky, po roce 2000 byly obnoveny tři malé osobní přívozy. Veřejná doprava dotovaná městem je začleněna do systému Pražské integrované dopravy.

Velká Galerie

Partnerská města

Literatura

  1. OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.
  2. WÍZEK, Jaroslav. Praha : Příspěvek k zeměpisu města. Praha : Státní nakladatelství, 1923. – Geografie Velké Prahy v příručce z 20. let 20. stol., jež se zabývá polohou města a přírodními podmínkami, jejich výhodami i nedostatky, podmínkami vzrůstu a průmyslového i obchodního rozmachu daného právě zeměpisnými okolnostmi.

Reference

  1. od 28. 10. 1918
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-12-11, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online.  
  3. 3,0 3,1 http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pocet-obyvatel-prahy-se-za-rok-zvysil-o-necelych-19-000/397144&id_seznam=6825
  4. Urban Audit
  5. Hodnocení Prahy pro zařazení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
  6. Guinessova kniha rekordů, 1996
  7. Pražská informační služba - Přívlastky hlavního města Prahy
  8. http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=660612
  9. http://www.radio.cz/cz/clanek/63533
  10. Směry větru
  11. Ročenka Praha - Životní prostředí 2005 Statistické údaje za roky 1961–1990 ze stanice Praha-Ruzyně
  12. Atlas životního prostředí v Praze wmap
  13. Kolik jedů bylo po požáru ve vzduchu? Lidem to neřekli aktuálně.cz, 7. 11. 2008.
  14. ČSÚ – Obyvatelstvo podle národnosti
  15. Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice - 5.1 Hlavní město Praha
  16. Novinky.cz – Projekt našel 50 bezdomovcům práci, firmy jsou s nimi spokojeny
  17. Evropský parlamentEvropská hlavní města kultury
  18. Kulturní politika Prahy rozděluje umělce. Novinky.cz, 24. 4. 2008
  19. narodni-divadlo.cz – O divadle
  20. ceskafilharmonie.cz – Rudolfinum
  21. Ročenka dopravy Praha 2006

Související články

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Praha
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Praha
Česko   České památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Historické centrum Českého Krumlova • historické centrum Prahy a zámecký park Průhonice • historické centrum Telče • kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře • historické centrum Kutné Horykostelem svaté Barbory a chrámem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci • Lednicko-valtický areál • Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži • Holašovice • zámek Litomyšl • sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci • Vila Tugendhat • židovská čtvrť, hřbitov a bazilika svatého Prokopa v Třebíči