Pancéřování

Z Multimediaexpo.eu
Přejít na: navigace, hledání

Pancéřování je vrstva vyrobená z kovu, kompozitu, keramiky, nebo kombinací těchto materiálů určená k ochraně tanku, letadla, obrněného vozidla, lodě atp. před nepřátelskou palbou. Při výrobě pancéřování je třeba přitom volit kompromis mezi dvěma požadavky: pancíř musí být co nejodolnější a chránit vozidlo co nejúčiněji a přitom je třeba, aby byl co možná nejlehčí, aby nesnižoval rychlost a životnost vozidla. Tohoto účelu se dosahuje jednak volbou vhodných materiálů, jednak nerovnoměrným umístěním pancíře. Nezanedbatelná je ovšem i výrobní cena a složitost daného typu pancíře.

Pancéřování lodí

HMS Warrior

Prvními masivně pancéřovanými bojovými prostředky byly lodě. I když první civilní loď ze železa byla spuštěna na vodu už v roce 1821, první vážné pokusy s pancéřováním válečných lodí proběhly až kolem poloviny 19. století. První lodě s pancířem tloušťky 120 mm použila úspěšně Francie v Krymské válce. Úspěch takto chráněných lodí podnítil francouzskou admiralitu, konkrétně jejího hlavního konstruktéra Henri Dupuy de Lôme v roce 1858 ke stavbě první velké pancéřované lodi La Glorie. Tato ještě dřevěná loď měla 120 mm železný pancíř, což bylo technologické maximum, dosažitelné v té době. Británie odpověděla stavbou lodi HMS Warrior, už stavěné ze železa, která měla na železném trupu 457 mm vrstvu teakového dřeva a na ní 114 mm železný pancíř. Teakové dřevo mělo chránit trup i při velké deformaci pancíře.

Nejdůležitějším předělem ve vývoji pancéřovaných lodí byla bitva v Chesapeacké zátoce v roce 1862, kde se poprvé střetly pancéřované lodě s dřevěnými válečnými loděmi i mezi sebou navzájem. Ukázalo se, že loď bez pancéřování nemá praktickou bojovou hodnotu.

S postupným zdokonalováním materiálů i vývojem děl se měnily lodní pancíře. Kombinace železo - teakové dřevo - železo byla po zdokonalení výroby oceli nahrazena ocelo-železnými a po nalezení vhodných druhů oceli nakonec i čistě ocelovými pancíři. Svého vrcholu dosáhla konstrukce pancéřových lodí v první polovině 20. století ve formě bitevních lodí.

Typy pancíře

Homogenní pancíř

T-34/76 - dobře je vidět zkosení pancéřových plátů.

Prvním typem pancéřování pozemních vozidel byl homogenní ocelový pancíř, který se objevil s příchodem prvních obrněných vozidel a tanků. Jeho účinnost lze podstatně zvýšit vhodným tvarováním ploch vozidla a sklonem ploch (výborně balisticky tvarované jsou např. tanky T-34, IS-1, IS-2, IS-3, T-55, Panther a Tiger II), které má vliv na úhel dopadu střely. Toto opatření má účinek proti klasickým kinetickým průbojným granátům, avšak proti kumulativním nábojům je faktorem ovliňujícím odolnost pancíře pouze jeho tloušťka (snižuje však pravděpodobnost aktivace nálože, ke které dochází jen při zásahu pod určitým úhlem). Homogenní pancíř je vyráběn ze slitinových ocelí zpracovaných tepelným zpracováním ke zvýšení houževnatosti, pevnosti a povrchové tvrdosti. Je užit u tanků 1.a 2. generace.

Homogenní pancíř je také používán pro pancéřování vozidel pro důležité osoby (politici, klíčoví svědci atp.). Takto pancéřovaná jsou většinou vozidla osobní, která se však vnějším vzhledem neliší od běžných typů. Bývá zesílen podvozek a instalován silnější motor z důvodu nárůstu hmotnosti vozidla. Přesné hodnoty tlouštky pancíře, jeho složení a stupeň odolnosti jsou utajovány automobilkami zabývajícími se výrobou těchto vozů. Neoficiální zdroje uvádí, že pancéřovaná limuzína pro nejvyšší politiky je schopna zajistit přežití posádky i při zásahu staršími typy protitankových střel.

Během druhé světové války vylepšovaly posádky své stroje různými přídavnými pacíří, např náhradními pásy, pytli s pískem a podobně. Také se poprvé objevil experiment s vrstveným pancéřovaním, kdy na tanku M4 Sherman bylo instalováno několik kapes s křemenným pískem.

Vrstvený pancíř

Nehomogenní vrstvený pancíř se skládá z vícero vrstev, z nichž některé nejsou z oceli. Objevil se v 80. letech (americký M1 Abrams a britský Challenger I). Nazývá se Chobham a byl vyvinut v Anglii.

Základem je homogenní pancíř, avšak uvnitř je keramická deska v kompozitovém pouzdře. Toto má za následek prudký růst odolnosti pancéřových desek proti kinetickým a zejména kumulativním střelám. Kompozitové pouzdro tlumí rázy vznikající v pancíři. Za nevýhodu je nutno považovat fakt, že některé typy (zéjmena ty rané typy) nelze tvarovat tak dobře jako homogenní pancíř (na tanku je lze rozeznat podle rovných ploch). Typickým příkladem je tank M1 Abrams a německý Leopard 2.. I ruské tanky mají některá exponovaná místa kryta tímto pancířem (T-80, T-90). Vrstvený pancíř je široce užit u tanků 3. a 3,5. generace.

Vrstvený pancíř složený z desek oceli a aluminia lze najít např. na vozidle M2 Bradley. Tento pancíř není tak odolný jako keramický, ale vykazuje lepší vlastnosti než homogenní. Jeho pozitivem je nižší cena.

Aktivní pancéřování

Aktivní pancéřování tvoří keramické destičky a brizantní trhavina, rozmístěné na exponovaných místech tanku. Při dopadu protitankové střely na aktivní pancíř dochází k explozi výbušiny a keramické destičky jsou odpáleny proti střele. Ty mají odklonit a případně i narušit kumulativní střelu (na kinetickou nemá valný účinek), čímž prudce klesne její účinek na pasívní pancíř tanku pod aktivním pancířem. Tento pancíř lze najít např. na modernizovaných verzích tanku T-80. Tento pancíř má ale zásadní nevýhody a proto je jeho použití omezené. Jednak nefunguje proti tandemovým střelám (celý se vybije na první), jednak mají destičky sklon masakrovat pěchotu doprovázející tanky, což je vysoce nežádoucí. Byl používán i u izraelských tanků.

Budoucnost pancéřování

U tanků 4.generace se počítá s několika variantami.

Britská armáda uvažuje o celokompozitovém pancéřování, které vykazuje zvýšenou odolnost oproti keramickému vrstvenému a má mnohem nižší hmotnost.

Americká armáda testuje systém elektromagnetického pancéřování. Pancéřování vozidla tvoří pancéřové desky, které fungují jako velký kondenzátor. Pokud senzorický systém zjistí přilétající střelu, vydá povel k vybití energie kondezátoru do přiblížující se střely. Dochází k deformaci nebo roztavení střely vlivem vysoké teploty. Tento systém funguje především proti kumulativním střelám, které obsahují velké množství vodivé mědi.

Reference

Související články

Externí odkazy