Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv
Black-Friday-2018-Multimediaexpo.png

Nyní nabízíme slevu 50 procent na bannerovou a textovou reklamu, TZ zprávy, PR články a všechny ostatní ceny.

Z Multimediaexpo.eu

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků DNE pro rok 2018, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.



Jennifer Hawkins v australském Sydney (březen 2013)

Jennifer Hawkins (* 22. prosince 1983) je australská královna krásy, modelka a televizní moderátorka z Newcastlu v Austrálii, která v roce 2004 získala titul Miss Universe.

Hawkins byla opravdu sportovně založená mladá dívka. Je bývalou kapitánkou roztleskávaček pro Newcastle Knights, (rugbyový ligový tým), rovněž pro Hunter Pirates (basketbalový tým) a také pracovala jako modelka. Jako modelka se rovněž zúčastnila soutěže Miss Australia a díky tomu mohla reprezentovat Austrálii na Miss Universe.

Miss Universe se odehrávala v hlavním městě EkvádoruQuitu1. června 2004. Týden před začátkem soutěže byla Hawkins považována za šestou kandidátku na zisk titulu. Během samotného přenosu se Jennifer stala první Australankou od doby Voni Delfos z roku 1993, která se probojovala do semi-finále. Dostala se do Top 10 po přehlídce dam ve večerních šatech, kdy měla na sobě neobvyklou měděnou róbu. Navrhla ji společnost Bora a stála 25 000 australských dolarů. Po soutěžní disciplíně v plavkách Hawkins dosáhla Top 5 a po interview nakonec celou soutěž vyhrála. Všechny ostatní děvčata v Top 5 byli z Ameriky a Karibiku – Shandi Finnessey z USA (1. vicemiss), Alba Reyes z Portorika (2. vicemiss), Yanina González z Paraguaya (4. místo) a Danielle Jones z Trinidad a Tobaga (5. místo). Hawkins byla první vítězkou z Oceánie od roku 1983, kdy titul získala Lorraine Downes z Nového Zélandu a první Australanka, která soutěž vyhrála od roku 1972, když její předchůdkyní byla Kerry Anne Wells. Hawkins dostala korunu z rukou odcházející královny krásy Amelie Vega z Dominikánské Republiky, ale ještě předtím moderátor večera Billy Bush slavnostně oznámil jméno vítězky a nazval jí "hromem tam z dola".

Spolumajitel soutěže Donald Trump popsal novou hvězdu jako "nejkrásnější Miss Universe, kterou viděl za mnoho, mnoho roků"... Dostala nádhernou perlovou korunu v hodnotě 250 000 USD a také velmi bohatý balíček dárečků. Jennifer Hawkins byla první blondýnka, která po letech získala tento titul. Poslední blond královnou byla Angela Visser z Holandska (1989).

Jako Miss Universe, Hawkins reprezentovala společnost Miss Universe Organization. Její “sesterské“ držitelky titulu byli Shelley Hennig (Miss Teen USA ze státu Louisiana) a Shandi Finnessey (Miss USA ze státu Missouri). Během svého panování Hawkins navštívila Kóreu, Bahamy, Brazílii, Českou republiku, Německo, Řecko, Singapur, Indonésii, Kanadu, Trinidad a Tobago, Kubu, Indii, Ekvádor, Mexiko, Portoriko, absolvovala mnoho cest do Thajska, moderovala Miss Universe 2005 a také pochopitelně navštívila svojí rodnou vlast Austrálii. Součástí výhry bylo roční pobyt v New Yorku v apartmánu na břehu řeky.


316. článek dne...(do 16. ledna 2018)



Tokio v kultovním stylu Blade Runner

Blade Runner je slavný sci-fi film režiséra Ridley Scotta z roku 1982.

Blade Runner odehrávající se v Los Angeles v roce 2019 je příběhem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli z jim určených pracovních koloniích na jiných planetách na Zem.

Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachel (Sean Youngová). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachel je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.

Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence: čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.

Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachel, což ještě mnohem víc komplikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem.

Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyllerovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o rozdílech mezi lidmi a replikanty a nakonec umírá. Deckard s Rachel společně utíkají...

Blade Runner vyniká výpravou, snímáním i použitou hudbou. Futuristické Los Angeles je vykreslené jako temné město, v kterém se mísí různé národnosti a kultury, v kterém prakticky neustále z temného nebe padá déšť. Odkazy k filmu noir, ať už právě výpravou nebo samotnou stavbou příběhu (osamělý detektiv, krásná žena), jsou velmi výrazné. Film sám v mnohém inspiroval mnoho filmů, například: Johnny Mnemonic nebo Pátý element.

Za ústřední téma filmu lze považovat lidskost, o kterou zde bojují jak replikanti, tak sám Deckard. Co znamená být člověkem ve chvíli, kdy replikanti jsou (slovy dr. Tyrella) „víc lidští než člověk sám“, je osou Blade Runnera.

Již od prvního uvedení filmu do kin se mezi fanoušky rozhořela debata, zda je Rick Deckard replikant nebo člověk. Samotný režisér Ridley Scott se k tomuto tématu nevyjádřil 20 let až do roku 2002, kdy v interview prohlásil, že Deckard je replikant. Tomuto tvrzení oponují jak scénárista Hampton Fancher, tak představitel hlavní role Harrison Ford, kteří tvrdí, že Deckard je člověk. Mezi fanoušky převládá názor, že v původní verzi s happy-endem je pravděpodobně člověk, zatímco v Director's Cut verzi je replikant.

Existuje asi šest různých verzí Blade Runnera, které byly představeny veřejnosti.


317. článek dne...(do 25. ledna 2018)



Alicia Keys (prosinec 2012)

Alicia Keys (* 25. ledna 1981) je americká zpěvačka R&B a soulu, skladatelka, klavíristka, producentka, filantropka a příležitostná herečka a spisovatelka. Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen – čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

Alicia se narodila irsko-italské matce Terri Augello a jamajskému otci Craigovi Cookovi v newyorském Manhattanu. Terri byla herečka a pomocnice v právnické kanceláři, avšak Alicia vyrůstala v chudém prostředí v tzv. „Hell’s Kitchen“ v jednopokojovém bytě. V roce 1985 se s několika dalšími dívkami dostala příležitost si zahrát malou roličku v jednom díle seriálu The Cosby Show. V sedmi letech začala hrát na klavír a hrála klasiku od Beethovena, Mozarta a jejího oblíbeného Chopina. Ve čtrnácti napsala svou první píseň „Butterflyz“ , kterou později nahrála na své debutové album.

Aliciini rodiče se rozešli, když byla ještě malá a tak ji vychovávala pouze její matka, která ji podporovala v rozvíjení jejího hudebního talentu. V roce 2005 tisk uvedl, že se Alicia se svým otcem pokusila usmířit. Toto však popřela a řekla, že její slova byla špatně podána.

Alicia ve svých šestnácti letech ukončila školu „Professional Performing Arts School“ a i přesto že byla přijata na univerzitu (Columbia University) se stipendiem, rozhodla se, že se bude radši věnovat své hudební kariéře. Podepsala smlouvu na nahrání dema s Jermaine Duprim a jeho nahrávací společností „So So Def“. Napsala a nahrála píseň „Dah Dee Dah (Sexy Thing)“, která se objevila na soundtracku k filmu „Muži v černém“. Toto byla její první profesionální nahrávka, avšak nikdy nebyla vydána jako singl a její smlouva byla rychle ukončena. Alicia se později seznámila s Clivem Davisem, který s ní podepsal smlouvu u „Arista Records“, později však přešla k jeho vlastní nahrávací firmě „J Records“. Nahrála písně „Rock wit U“ a „Rear View Mirror“, které se objevily na soundtracku k filmům „Shaft“ a „Dr. Dolittle 2“. Alicia poté v roce 2001 vydala své debutové album Songs in A Minor.

Tohoto alba se v prvním dni jeho prodeje (5. června 2001) prodalo více jak 50 000 kusů, v prvním týdnu přes 235 000 kusů a celosvětově víc jak 12 milionů kusů. Zajistilo Alicii oblíbenost jak v, tak i mimo USA. Ve své rodné zemi se stala nejprodávanějším nováčkem roku 2001. První singl „Fallin'“ byl šest týdnů na prvním místě hitparády Billboard Hot 100.

Na akci „America: A Tribute To Heroes“ , což byl benefiční koncert uspořádaný kvůli událostem z 11. září 2001, vystoupila Alicia s písní Donnyho Hathawaye „Someday We'll All Be Free“. Další singl „A Woman's Worth“ se dostal do americké top 10. Alicia v roce 2002 získala pět cen Grammy, mezi nimi cenu za nejlepšího nováčka a za píseň roku. 22. října 2002 vyšlo album Remixed & Unplugged in A Minor, reedice alba Songs in A Minor, na kterém bylo osm remixů z Aliciina debutu. Kritika o albu hovořila vesměs pozitivně.


318. článek dne...(do 5. února 2018)



Isla Fisherová je australská herečka a spisovatelka.

Isla Lang Fisher (* 3. února 1976) je australská herečka a spisovatelka.

Narodila se ve městě Maskat v Ománu do rodiny skotských rodičů a vyrůstala v PerthuZápadní Austrálii. Po nějakou dobu žila rodina v Maskatu, protože její otec Brian byl bankéř. Je pojmenovaná po skotském ostrovu Islay a má čtyři bratry. Dětství strávila v Bathgate a když jí bylo šest let, tak se s rodinou přestěhovala do Perthu. Navštěvovala Methodist Ladies' College a hrála hlavní role ve školních divadelních představeních.

Ve svých devíti letech se začala objevovat v australské televizi v reklamách. Poté získala role v populárních dětských seriálech Bay City a Paradise Beach. V osmnácti letech s pomocí své matky publikovala dvě novely pro náctileté s názvy Bewitched a Seduced by Fame. V letech 19941997 hrála roli Shannon Reed v australském seriálu Home and Away. V roce 1996 za svou roli získala nominaci na Logie Award v kategorii nejpopulárnější herečka. Po svém odchodu ze seriálu se zapsala na L'École Internationale de Théâtre Jacques Lecoq, divadelní a uměleckou školu v Paříži. Byla na turné s Darrenem Dayem v muzikálu Summer Holiday a objevila se v londýnském uvedení hry Così. V roce 2001 byla obsazena jako Kim do německého hororu Bazén.

V roce 2002 si zahrála Mary Jane ve filmu Scooby-Doo. Pro tuto roli musela nosit blonďatou paruku, protože její kolegyně Sarah Michelle Gellar musela mít jen jako jediná v tomto filmu rudé vlasy. Následující rok ztvárnila Kristy v australské komedii The Wannabes. Následně si Isla vybrala amerického agenta. V roce 2005 se objevila po boku Vince Vaughna a Owena Wilsona ve filmu Nesvatbovi, který ji přinesl cenu MTV Movie Award v kategorii průlomový herecký výkon.

V roce 2006 si zahrála Beccu, hosta na manhattanské party, v dramatu Londýn, kde se v hlavních rolích objevili Jessica Bielová, Chris Evans a Jason Statham. V romantické komedii Amorův úlet si zahrála Katie, jejího partnera hrál Jason Biggs. V roce 2007 se objevila v thrilleru Komplic, kde se objevili Joseph Gordon-Levitt a Matthew Goode a ve filmu Pirát silnic s Andym Sambergem. V roce 2008 hrála v romantickém filmu Určitě, možná v hlavních rolích s Ryanem Reynoldsem, Elizabeth Banksovou, Rachel Weiszovou a Abigail Breslinovou a namluvila postavu v animovaném filmu Horton.

Je židovka. Fisherová poprvé potkala britského komediálního herce Sachu Barona Cohena v roce 2002 na večírku v SydneyAustrálii. Pár se zasnoubil v roce 2004 a vzali se 15. března 2010 v Paříži po osmiletém vztahu poté, co konvertovala k judaismu.


319. článek dne...(do 12. února 2018)



Christina Ricci at the premiere of Speed Racer (2008 Tribeca Festival).

Christina Ricci (* 12. únor 1980) je americká herečka.

Byla nejmladší ze čtyř dětí modelky a právníka. Od svých 8 let žije v New Yorku, kde začala vystupovat v televizních reklamách. V deseti letech uskutečnila svůj filmový debut v roli mladší dcery Cher, ve filmu Mořské víly z roku 1990. Už v jedenácti se úspěšně zapsala do povědomí diváků rolí dívenky Wednesday s věčně morbidním výrazem ve filmu Addamsova rodina a tím se v roce 1991 stala dětskou hvězdou. Následovala role ve filmu Casper z roku 1995, která z ní učinila vyhledávanou dětskou hvězdu. Kritika sice jejími výkony nadšená nebyla, zato u diváků se těšila veliké popularitě. V roce 1998 získala za ztvárnění Dede ve filmu Všichni moji muži (The Opposite of Sex) nominaci na ocenění Zlatý glóbus. Celkem získala přes 14 různých filmových cen. Skvělý výkon podala také v postavě Katriny Van Tassel, která pomáhá mladému konstáblovi (Johnny Depp) vyšetřit sérii vražd v filmu Ospalá díra, který režíroval Tim Burton. Pokračovala úspěšnými a uznávanými rolemi ve filmech Zrůda (2003), Penelope (2006) a V řetězech (Black Snake Moan) (2007). V roce 2006 byla nominována na cenu Emmy za roli v dramatu Grey's Anatomy. V letech 2011–2012 hrála Maggie Ryan v televizní show Pan Am.

Narodila se v Santa Monice (Kalifornia), jako čtvrté a nejmladší dítě Sarah (rozené Murdoch), bývalé Ford Model a realitnímu agentovi Ralfu Ricci, právníkovi a skupinovému terapeutovi. Ke svému původu uvedla: "Proudí ve mně italská krev. Před pěti generacemi si Ital vzal irskou ženu. Já jsem v podstatě skotsko-irského původu."

Rodina se přestěhovala do Montclair (New Jersey), kde navštěvovala Edgemontovu základní školu, Glenfieldovu střední školu a Montclairskou vysokou školu, stejně jako Morristown-Beard School. Po prvním ročníku opustila Professional Children's School v New Yorku. Její sourozenci jsou Rafael (narozen 1971), Dante (narozen 1974), a Pia (narozená 1976). Rodiče žijí odděleně od roku 1993, kdy jí bylo 13 let.

Poté, co natočila několik reklam (od šesti let), dostalo se jí velkého debutu v Mermaids v roli mladší dcery Cher. Jako mladá herečka udělal dojem, takže dostala další práci. Později se objevila ve videu filmového soundtracku písně The Shoop Shoop Song. V následujícím roce již hrála morbidní, předčasně vyspělou Wednesday Addamsovou ve filmové adaptaci Addamsova rodina. Role ji pomohla stát se charakterovou herečkou nekonvenčních rolí, v čemž pokračovala znovu jako Wednesday v pokračování z roku 1993 Addams Family Values, který se stal kasovním trhákem.

Její další projekt, Casper, byl přijat se smíšenými recenzemi, ale byl na osmém místě pokud se týká vydělaných peněz. Dále hrála ve filmu Now and Then, o dospívání čtyř 12 letých dívek a jejich přátelství v letech 1970–1990.


320. článek dne...(do 17. února 2018)



Ester Ledecká (2017)

Ester Ledecká (* 23. března 1995) je česká snowboardistka, věnující se alpským disciplínám, a alpská lyžařka. Na Zimních olympijských hrách 2018 zvítězila v superobřím slalomu žen, jakožto první česká alpská lyžařka, která vyhrála olympijský závod. V Pchjongčchangu se také stala prvním lyžařem v historii, který na olympiádě startuje v lyžařské i snowboardové disciplíně. Ve snowboardingu je dvojnásobnou mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu a také vicemistryní světa.

Jejím otcem je zpěvák a skladatel Janek Ledecký a dědem hokejista Jan Klapáč. Starší bratr Jonáš Ledecký působí jako výtvarník. Studuje na pražském gymnáziu v Kodaňské ulici.

V letech 2016 a 2017 vyhrála anketu Král bílé stopy.

Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa ve snowboardingu, neboť na šampionátu v roce 2013 vyhrála závody v paralelním slalomu i paralelním obřím slalomu. V paralelním slalomu patřila v roce 2013 mezi 10 nejlepších žen světa. Ve slovinské Rogle vyhrála dne 18. ledna 2014 poprvé závod Světového poháru.

Na Zimních olympijských hrách 2014Soči se Ledecká přestavila ve dvou disciplínách. V paralelním obřím slalomu se umístila na 7. příčce, v paralelním slalomu pak na 6. pozici.

Na MS v akrobatickém lyžovaní a snowboardingu 2015 v paralelním slalomu žen po dobře zajeté jízdě v kvalifikaci, kde po dvou jízdách obsadila konečné 2. místo, úspěšně pokračovala i v dalších kolech. V osmifinále porazila Japonku Tomoku Takeučiovou, ve čtvrtfinále zvítězila nad Jekatěrinou Tuděgeševovou z Ruska, v semifinále porazila rakouskou závodnici Marion Kreinerovou a ve finále po chybě rakouské závodnice Julie Dujmovitsové dojela s velkým náskokem do cíle a získala zlatou medaili. Na MS 2017 získala zlato v paralelním obřím slalomu a stříbro v paralelním slalomu.

V celkovém hodnocení Světového poháru ve snowboardingu v paralelních disciplínách zvítězila v roce 2016 a 2017, získala tedy dva velké křišťálové glóby. Malý křišťálový glóbus vybojovala v roce 2016, když zvítězila v hodnocení závodů paralelního obřího slalomu.

Věnuje se i sjezdovému lyžování, od roku 2016 závodí ve Světovém poháru. Absolvovala také Mistrovství světa 2017, kde bylo dosud jejím nejlepším výsledkem 20. místo v kombinaci. Její olympijský triumf na XXIII. ZOH 2018 v Jižní KorejiSuper-G a 23. místo v obřím slalomu posunul její lyžařskou budoucnost do velmi zajímavých perspektiv. Zlatou medailí ze Super-G se Ledecká postarala o největší úspěch v historii českého sjezdového lyžování. Na olympijských hrách dosud získaly bronzové medaile Olga Charvátová Křížová ve sjezdu v Sarajevu 1984 a Šárka Strachová ve slalomu ve Vancouveru 2010.


321. článek dne...(do 23. února 2018)



Umělecká mozaika s Andy Warholem

Andrew Warhola (* 6. srpna 1928, † 22. února 1987) byl americký malíř, grafik, filmový tvůrce, autor a vůdčí osobnost americké větve pop artu. Svou kariéru zahájil jako ilustrátor reklamních předmětů. Později se stal známý po celém světě. Byl ztvárněn v několika životopisných filmech a byly o něm natočeny dokumentární filmy. V roce 1991 bylo poblíž rodné vesnice jeho rodičů, ve městě Medzilaborce, otevřeno muzeum věnované jeho tvorbě. Další muzeum bylo otevřeno o tři roky později v rodném Pittsburgu.

Narodil se v Pittsburghu rusínským přistěhovalcům, kteří se přistěhovali z Rakousko-Uherské vesničky Miková (dnes severovýchodní Slovensko). Přesné datum jeho narození není zcela jasné. V pramenech lze najít několik údajů, které se vztahují k letům 1928–1931. Warhol koneckonců sám tvrdil, že jeho rodný list z roku 1930 je pouze padělek. Nejčastěji se však jako jeho datum narození uvádí právě 6. srpen 1928. Jeho otec Andrej Varhola pracoval, navzdory četným historkám o jeho pracovním angažmá v uhelných dolech, na stavbách v Pensylvánii, rodina žila na pittsburghské 55. ulici Beelen. Rodina byla řeckokatolického vyznání. Jako dítě se Andy třikrát (poprvé v osmi letech) nervově zhroutil (sydenhamův syndrom), vždy s ročním odstupem. Má dva starší bratry Johna (Jána) a Paula (Pavla).

Jeho umělecký talent se objevil brzy, studoval designový obor na Carnegieho technologickém institutu (Carnegie Institute of Technology) v Pittsburghu. Potkal zde Philipa Pearlsteina, známého amerického malíře expresivních aktů. Ukončením studia získal titul bakalář výtvarného umění (Bachelor of Fine Arts), jemuž na evropských univerzitách zhruba odpovídá hodnost magistra. Po absolutoriu se v roce 1949 přestěhoval do New Yorku a začal úspěšnou kariéru jako ilustrátor časopisů a v reklamě. V pozdější době se u něj projevily jeho homosexuální sklony.

Během 60. let se Warhol vypracoval z tvůrce inzerátů na jednoho z nejproslulejších amerických umělců své doby. Warhol s okruhem svých spolupracovníků definovali základní pojmy dekády 60. let. Začal malovat známé americké produkty jako plechovky Campbellovy polévky od Campbell Soup Company nebo Coca-Coly, stejně jako celebrity typu Marilyn Monroe, Troy Donahue nebo Elizabeth Taylorová. Založil své umělecké studio „The Factory“ („továrna“), v němž se obklopil širokou škálou umělců, spisovatelů, hudebníků a undergroundových celebrit. V srpnu 1962 začal s masovou produkcí sítotisku, snažil se nejen vytvářet umění z masových výrobků, ale i v masovém měřítku. Metoda pryžového razítka mu najednou začala připadat „příliš domácká“. Prohlásil: „Jsem neobyčejně pasivní. Beru věci tak, jak jsou. Pouze se dívám, pozoruji svět.“ Tímto minimalizováním svého pohledu na věc během tvůrčího procesu rozpoutal uměleckou revoluci – jeho práce se velmi rychle staly kontroverzními a populárními.


322. článek dne...(do 9. března 2018)



Projev Miloše Zemana v Evropském parlamentu (2014)

Miloš Zeman (* 28. září 1944) je český politik, ekonom, prognostikzvolený prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu dne 8. března 2013.

V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.

Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.

V přímé volbě prezidenta České republiky v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky. První kolo vyhrál se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole porazil ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se ziskem 54,80 % platných hlasů. Stal se zároveň historicky prvním prezidentem zvoleným přímou volbou.

V březnu 2017 oznámil, že se o post hlavy státu bude ucházet i pro volební období 2018–2023. Začátkem srpna 2017 manželka Ivana Zemanová oznámila, že už nasbíral potřebných padesát tisíc podpisů, aby mohl znovu kandidovat.

Vystudoval střední ekonomickou školu a Vysokou školu ekonomickou v Praze roku 1969 (řádné studium mu zpočátku nebylo z politických důvodů umožněno). Získal vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd (CSc.). Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl vyloučen v roce 1970. Pak pracoval jako prognostik v několika organizacích, ze kterých byl vyloučen. Nebo byly celé tyto organizace rozpuštěny.

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim. Tento článek byl tehdy nejotevřenějším „oficiálně“ vydaným projevem proti politice komunistické strany. Jeho účinek ještě umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky.

Během sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra. Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával naši životní úroveň s africkými státy, měl obrovský ohlas.

V roce 1990 byl za Občanské fórum kooptován a později ve volbách zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru.

Již tehdy spolupracoval s nynější Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD). Vstoupil do ní v roce 1992. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec také vítěznou stranu voleb.


323. článek dne...(do 12. března 2018)



Vystoupení Christiny Grimmie (2014)

Christina Victoria Grimmie (* 12. března 1994, † 10. června 2016) byla americká zpěvačka, která se proslavila svými coververzemi písniček na YouTube, kde se prezentovala pod uživatelským jménem zeldaxlove64 Christina Grimmie.

V roce 2014 se zúčastnila šesté série americké verze soutěže The Voice, kde skončila na třetím místě. Po skončení show s ní její mentor a vlastník společnosti 222 Records Adam Levine podepsal smlouvu. Smlouvu ji také nabídl rapper Lil Wayne, vlastník Young Money Entertainment.

Dne 10. června 2016 byla po koncertě na Floridě, při rozdávání autogramů, třikrát postřelena útočníkem Kevinem Jamesem Loiblem, který se poté sám zastřelil. Okamžitě byla převezena do nemocnice, kde brzy zemřela. Útočníkův motiv nebyl nikdy znám.

Narodila se na jihu New Jersey, kde také vyrůstala. Její předci byli italského a rumunského původu. Její otec si všiml jejího talentu v šesti letech. V deseti letech začala hrát na piáno. Od roku 2010 se učila doma. Měla jednoho staršího bratra.

Už v sedmnácti letech (14. června 2011) vydala své první album s názvem Find me. Neměla smlouvu s žádnou nahrávací společností. Její dynamická tvorba zahrnovala elementy popu, techna a rocku.

V patnácti letech vložila své první video na YouTube. První skladbu, kterou nahrála, byla coververze písničky od Hannah Montany "Don't Wanna Be Torn". Popularita však přišla až s přezpíváním písničky "Party In The USA" od Miley Cyrusové. Její coververze písničky "Just a Dream" od Nellyho, kterou nazpívala s youtuberem Samem Tsuim, má přes 121 milionů zhlédnutí. Celkově měla 375 milionů zhlédnutí a přes 3 miliony odběratelů.

V roce 2011 vystoupila na charitativním koncertu UNICEF a také poskytla své vokály na turné Selena Gomez & the Scene. V roce 2011 byla účinkujícím první DigiTour. Zpívala na koncertech Seleny Gomez, Allstar Weekend a Jonas Brothers.

Dne 14. června 2011 vydala EP nazvané Find Me. Její debutový singl "Advice" byl vydán 11. července a její hudební video bylo vydáno 19. července. Vystoupila v show Ellen DeGeneresové s youtuberem Tylerem Wardem s coververzí "How to Love" od Lil Wayneho. Dne 20. listopadu 2011 vystoupila na před-show předávání cen AMA. V prosinci 2011 se objevila v Disney Channel seriálu So Random!.

V lednu 2011 se přestěhovala do Los Angeles a podepsala smlouvu s Creative Artist Agency, kteří podepsali smlouvu s Chrisem Brownem a Christinou Aguilerou.


324. článek dne...(do 22. března 2018)



Reese Witherspoon na udílení Oscarů (2016).

Reese Witherspoon (* 22. března 1976) je americká herečka a filmová producentka, která se také zabývá charitativními projekty. Hereckou kariéru zahájila již v dětství, její první velká role byla ve filmu V měsíčním svitu. Postupem času získávala lepší postavy, první větší příležitost přišla ve filmu Pravá blondýnka. Neméně úspěšné bylo i jeho pokračování. V roce 2005 obsadila roli June Carterové ve snímku Walk the Line, která ji přinesla i cenu Oscara za nejlepší herečku v hlavní roli. Mezi její další známé filmy patří například Odvlečen, Penelope a Voda pro slony, Tohle je válka!, Divočina.

Její první manžel byl Ryan Phillippe. S ním má dvě děti, jednu dceru a syna. Rozvod přišel v roce 2006, roku 2011 se podruhé vdala za agenta Jima Totha. Vlastní také produkční společnost Type A Films.

Počátkem prosince 2010 obdržela svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

V sedmi letech se díky rodinnému příteli dostala do reklamy na jedno nashvillské květinářství. Podpora rodičů i touha stát se herečkou ji zavedla k vystupování v Ten-State Talent Fair, kde se umístila na prvním místě. Vystudovala střední školu v Harding Academy a také nějakou dobu byla na dívčí škole Harpet Hall School v Nashvillu, kde dělala roztleskávačku. Jeden rok navštěvovala anglickou literaturu na Stanfordově univerzitě, poté odešla a začala se více věnovat herecké kariéře.

První film v tomto století byl Americké psycho režisérky Mary Harron, kde si po boku Christiana Bala zahrála postavu Evelyn Williams. Následoval film Malý Nicky a o rok později první díl Pravé blondýnky, kde ztvárnila hlavní roli studentky práv Elle Woodsové, na pohled klasické blondýnky, avšak chytré a vstřícné ke všem životním situacím. Za tuto roli byla nominována na Zlatý glóbus za nejlepší herečku v hlavní roli. Po boku Colina Firtha a Ruperta Everetta si zahrála ve filmu Jak je důležité míti Filipa. Tento film byl kladně přijat a získala za něj nominaci za nejlepší herečku.

Další postavou byla Melanie Smooter ve filmu Andyho Tenanta Holka na roztrhání. V roce 2003 se dočkal snímek Pravá blondýnka pokračování, tentokrát v podání režiséra Charlese Hermana-Wurmfelda. Její herecká kariéra se ubírala stále lepším směrem. Kromě snímku Jarmark marnosti to silně potvrzuje film Walk the Line režiséra Jamese Mangolda. S Joaquinem Phoenixem ztvárnila roli June Carter, jež ji vynesla Oscara, cenu BAFTA a Zlatý glóbus za nejlepší herečku v hlavní roli. Za nejlepšího herce v hlavní roli byl nominován na Oscara i Joaquin Phoenix, v téže kategorii si odnesl cenu Zlatý glóbus.

V roce 2011 získala roli ve filmové adaptaci novely Voda pro slony, ve které si zahrála po boku Roberta Pattinsona a Christophera Waltze. Po boku Chrise Pina a Toma Hardyho si zahrála v akčním-romantickém filmu Tohle je válka!. V roce 2012 si zahrála ve filmu Jeffa Nicholse Mud. Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Cannes. O rok později si zahrála pouze ve filmu Devil's Knot. 3. října 2014 měl premiéru film The Good Lie.


325. článek dne...(do 27. března 2018)



Poslední okamžik...vytvořený počítačem

Letecké neštěstí na ostrově Tenerife se událo 27. března 1977 v podvečer uprostřed runwaye na bývalém vojenském letišti Los Rodeos v horách na ostrově Tenerife.

Vinou celé řady nešťastných náhod, nedorozumění a neukázněnosti pilotů zemřelo 583 lidí. Šlo o největší leteckou katastrofu v dějinách, nepočítáme-li teroristické útoky 11. září 2001.

Boeing 747-121 "Clipper Victor" společnosti Pan Am mířil coby letecký speciál z Los Angeles do Las Palmas na ostrově Gran Canaria. Šlo o první Boeing této letecké společnosti. Na palubě měl 380 cestujících a 16 členů posádky. Většina cestujících byla starších než 55 let a z ostrova Gran Canaria měli vyplout výletní lodí na okružní cestu po Středozemním moři. Během krátkého mezipřistání v New Yorku přistoupilo na palubu několik dalších cestujících a vyměnila se posádka. Letadlo dále pilotovali kapitán Victor Grubbs a první důstojník Robert Bragg. Palubním inženýrem byl George Warns.

Letoun Boeing 747-206B "The Rhine" nizozemské společnosti KLM (235 cestujících, 14 členů posádky) na pravidelné lince letěl z Amsterdamu též na letiště v Las Palmas. V Las Palmas měl natankovat, nabrat cestující vracející se z dovolené a odletět zpět do Amsterdamu. Z Amsterdamu v něm cestovalo 235 cestujících, většinou mladých rodin s dětmi. Letadlo pilotoval kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten, tehdy jeden z nejlepších pilotů společnosti, letecký instruktor a tvář reklamní kampaně KLM. Letáky s jeho fotografií se nacházely mezi propagačními materiály pro cestující. Kopilotem byl dvaatřicetiletý Klaas Meurs, který se pro létání se 747 kvalifikoval teprve dva měsíce předtím. Palubním inženýrem letadla KLM byl Willem Schreuder.

Letoun PanAm přistál jako pátý a poslední odkloněný let v pořadí. Na letišti s jedinou ranvejí se v tu chvíli ocitlo nečekané množství letadel. Běžný provoz na letišti byl cca stejný jako na Las Palmas a Přistávaly na něm sice běžně i Boeingy 747, ale s tím rozdílem, že Los Rodeos sloužilo převážně pro lety mezi ostrovy. V neděli byli ve věží jen dva dispečeři a na takový nápor nebyl nikdo připraven.

Letiště nebylo schopné zajistit pro takové množství cestujících odpovídající zázemí ani jídlo. Posádky čekaly v letadlech na přeplněné pojezdové dráze. Cestující z letounu KLM vystoupili a čekali na letišti, posádka ale je po dvaceti minutách zavolala zpět do letadel. Letoun KLM stál jako první v řadě před vjezdem na runway a patrně by odstartoval jako první. Cestujícím z letadla PanAm, které dorazilo jako poslední, nebyl vůbec povolen vstup na přeplněné letiště a museli počkat v letadle. Posádka otevřela kokpit a povolila cestujícím jít se podívat dovnitř a povídat si s piloty.

Posádku Boeingu KLM navíc tlačil čas, protože podle nových předpisů KLM, které stanovovaly posádkám maximální počet hodin bez odpočinku, by v případě velkého zpoždění musel být let odložen, dokud nedorazí z Nizozemí čerstvá posádka. Bylo by potřeba zajistit cestujícím a posádce přenocování v hotelu. To by stálo hodně peněz...


326. článek dne...(do 9. dubna 2018)



Jean-Paul Belmondo v roce 2011

Jean-Paul Belmondo (* 9. dubna 1933), v rodné Francii přezdívaný jako Bébel, je velmi známý francouzský herec. Jako syn věhlasného francouzského sochaře Paula Belmonda studoval na CNSAD. Ve studiích se mu sice příliš nedařilo, ale objevil v sobě vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních se v roce 1957 si zahrál ve svém televizním debutu Pěšky, na koni a vozem (1957), avšak scény, ve kterých se měl objevit, byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením.

Jeho zlomovou rolí byla postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem (À bout de souffle; 1960) Jeana Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské Nové vlny. Dále si zahrál například v kriminálním příběhu Práskač (Le Doulos; 1963). Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria (L´homme de Rio; 1964) se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Do poloviny osmdesátých let byly pro Belmonda typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd.

S postupujícím věkem začínal dávat přednost divadelním prknům, kde se setkával s velkým úspěchem. Po vzoru Alaina Delona založil Belmondo svou vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl Belmondo za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d'un enfant gâté; 1988) oceněn prestižním Cesarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání udělovaného za vojenský, kulturní, vědecký nebo společenský přínos Francii.

Belmondo je podruhé ženatý a je otcem tří dětí. Se svojí první ženou Elodií Constantin se oženil 4. prosince 1953 a měli spolu dcery Patricii (zemřela 1994 při požáru) a Florence a syna Paula. Manželství skončilo v roce 1965 rozvodem. Poté měl Belmondo vztah se svými hereckými kolegyněmi Ursulou Andress a Laurou Antonelli. Znovu se však oženil až v roce 2002. Jeho v pořadí druhá manželka Natty Belmondo mu v roce 2003 porodila další dceru. Žádné z jeho dětí se nevydalo na hereckou dráhu, ačkoliv syn Paul se objevil v epizodní roli ve filmu Cesta zhýčkaného dítěte.

V létě roku 2001 zasáhla Belmonda mozková příhoda při pobytu na Korsice a strávil následujících šest dní v kritickém stavu v pařížské nemocnici. Od této doby se přestal objevovat jak v divadle, tak na televizní obrazovce.


327. článek dne...(do 25. dubna 2018)



Památník genocidy v Jerevanu

Arménská genocida je souhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,5 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Podle některých názorů jde o první jednoznačnou historicky zaznamenanou genocidu v dějinách.

Začátek genocidy je každoročně připomínán 24. dubna.

Berlínskou smlouvou z roku 1878 se stala Arménie součástí evropských zájmů a záminkou pro humanitární intervenci. Turecký sultán Abdülhamid II. se z obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím rozhodl pohrozit evropským mocnostem a Arménům tím, že jich v letech 1894–1896 cca 80 000 až 300 000 nechal vyvraždit (tzv. „arménské řeže“). Tím v podstatě začala série genocid. Arménská odbojová hnutí začala sílit, ale nenávist Osmanských Turků rovněž. V roce 1909 se odehrál další masakr v Kilikii. Zabito bylo 30 000 Arménů. Iniciátorem byla turecká strana Jednota a pokrok (tzv. mladoturci).

V roce 1912 vypukla první balkánská válka, která skončila porážkou Osmanské říše, při níž přišla o 85 % evropského území. Mnozí z obyvatel říše viděli porážku jako „Alláhův trest společnosti, která neuměla držet pospolu.“ Turecké národní hnutí postupně začalo spatřovat v Anatolii své poslední útočiště. S tím, že arménská populace vytvořila v této oblasti významnou menšinu, samozřejmě museli ve svých plánech počítat i Tři pašové, kteří nakonec arménskou genocidu uskutečnili.

Významným důsledkem balkánských válek bylo masové vyhnání muslimů z Balkánu. Ve skutečnosti byli již od poloviny 19. století v důsledku rusko-tureckých válek a balkánských konfliktů vyhoštěni nebo jinak přinuceni k odchodu z Kavkazu a Balkánu stovky tisíc muslimů, včetně Turků, Čerkesů a Čečenců. Muslimská společnost v říši byla tímto přílivem uprchlíků rozlícena. Až 850 000 z těchto uprchlíků se usadilo v oblastech, kam již v letech 1878–1904 přišli a usadili se Arménci. Uprchlíci nelibě nesli status jejich poměrně dobře zajištěných sousedů a, jak poznamenal historik Taner Akçam i další, tito uprchlíci později sehráli při vraždění Arménů a zabírání jejich majetku během genocidy klíčovou roli.

V listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila do první světové války. Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli neoprávněně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu, jakou Arménie nepamatovala. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly (čete). Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití (mladí muži), byli odvedeni opodál a popraveni. Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora Dajr az-ZaurMezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je do pouště nebo je zaživa upálili...


328. článek dne...(do 11. května 2018)



Bob Marley (Dublin, 1980)

Bob Marley (* 6. února 1945, † 11. května 1981) byl jamajský zpěvák, skladatelkytarista, spoluzakladatel a významný představitel reggae.

Narodil se v Rhoden Hall, farnosti sv. Anny na Jamajce. Jeho otec Norval Marley byl důstojníkem anglické armády a jeho matka Cedalle pocházela z Jamajky. Krátce po jeho narození je ovšem jeho otec opustil. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trench Town. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou.

V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později v triu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh) pod názvem Teenagers (později též Wailin' Rueboys) nahrávali ve studiu Leslieho Konga svůj první singl Judge not. V roce 1965 pod názvem Wailers podepsali smlouvu s vydavatelstvím Island, kde vydali několik dalších singlů. V roce 1966 se oženil s Ritou Andersonovou a společně odjeli do USA, kde Bob nevydržel ani jeden rok. Když se vrátil na svou milovanou Jamajku, založil vlastní vydavatelství – Wailin' Soul. V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydavali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali, se hýbal celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a on byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s Ritou v čele. Díky úspěchu s albem Natty dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu.

Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení (patrně po otci zdědil predispozice k rakovině kůže, která je jinak u lidí černé pleti velice výjimečná). Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon by bus, jenž je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby.

Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jaterplic. Zemřel 11. května 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu "Za peníze život nekoupíš".


329. článek dne...(do 25. května 2018)



Rubens Barrichello (Formula One 2010, Malaysian GP)

Rubens Gonçalves Barrichello (* 23. květen 1972) je brazilský jezdec Formule 1 s italskými kořeny.

Barrichello je známý jako stájový kolega Michaela Schumachera v letech 20002005. Po ukončení Schumacherovy kariéry na konci roku 2006, se stal Rubens nejzkušenějším jezdcem ve F1. Barrichello obdivoval Ayrtona Sennu, který ho považoval za jakéhosi svého žáka. V sezóně 2008 je Rubens jediným jezdcem, který se se Sennou setkal na trati, a je tak jakousi poslední vzpomínkou na něj na trati.

V současné době je Rubens Barrichello pátým jezdcem v celé historii v počtu získaných bodů.

Barrichello byl v mládí velice talentovaným jezdcem, vyhrál pětkrát titul na motokárách v Brazílii, poté přešel do Evropy do série Formule Lotus v roce 1990. Hned v prvním roce tuto sérii vyhrál a pro příští rok zaujal místo v Britské Formuli 3, kde porazil mladého Brita, Davida Coultharda. Rubens se svezl ve F1 velice brzy, už v 19 letech, nejprve ale ještě odjezdil sérii Formule 3000. Tady sice titul nezískal, vybojoval ale solidní třetí místo, a pro rok 1993 se spojil s týmem Jordan, jezdícím ve Formuli 1.

Rubens měl efektivní start do F1. Ve svém třetím závodě, Grand Prix Evropy 1993, startoval ze dvanáctého místa za deštivých podmínek, ale už po prvním kole byl čtvrtý. Chvíli jel dokonce druhý, pak třetí, nakonec ale nedojel po problémech s palivem. Po celou sezónu ale měl vůz velké problémy, a Rubens dokončil jen 6 závodů z 16. Svým pátým místem z okruhu Suzuka, za které bral 2 body ale porazil své zkušenější týmové kolegy, včetně Eddieho Irvina. V Grand Prix Francie 1993 měl ale příležitost k prvním bodům, ale v posledním kole je ztratil a bodoval Michael Andretti.

Rok 1994 začal slibným čtvrtým místem v Grand Prix Brazílie a prvními stupni vítězů na okruhu Aida. Po prvních dvou závodech byl druhý v bodování. Ale pak přišlo osudné San Marino, a těžká nehoda Rubense, ve které málem přišel o život. O 2 dny později zemřel jeho učitel Ayrton Senna. I přes tyto tragické události se Rubens nevzdal a pokračoval dále, zajel pole position na okruhu Spa-Francorchamps. V té době byl nejmladším jezdcem, který stanul na pole position. Celkově skončil na skvělém 6. místě a porazil mnoho zvučných jmen.

Podobný rok s týmem Jordan byl i v sezóně 1995, kde Rubens stanul v Grand Prix Kanady na druhém místě. Na konci sezóny byl celkově jedenáctý. Pro rok 1996 se s příchodem motorů Peugeot čekalo zlepšení. Do týmu také přišel významný sponzor. První závod nezačal špatně, Rubens bojoval celkem vysoko, ale pak ho auto zradilo a musel odstoupit.


330. článek dne...(do 30. května 2018)



Iannis Xenakis v roce 1975

Iannis Xenakis (* 29. května 1922, † 4. února 2001) byl rumunsko–řecký avantgardní skladatel vážné hudby 20. století a architekt, narozený v Rumunsku a působící většinu života ve Francii.

Je považován za jednoho z průkopníků elektronické a počítačové hudby. Nejvýznamnějším skladatelovým přínosem je rozvoj zvukových možností hudby v rámci jeho konceptu matematické aplikace, identického přenosu nebo transkripce konkrétní umělecké výpovědi do jakéhokoliv jiného druhu umění. Na samém počátku svých aktivit neměl Xenakis za sebou žádnou oficiální hudební studium, hudba mu byla pouhým „hobby“. Díky příležitostným setkáním se však jeho prvními učiteli stali osobnosti, jako Arthur Honegger, Darius Milhaud a Olivier Messiaen, kteří ho - i když zcela neformálně - přiměli k důslednějšímu studiu skladby, harmonie a dalších oblastí hudební fenomenologie. Díky jejich vlivu posléze korigoval své rané práce, přesto však po celý život dával přednost vlastním postupům.

Během svého působení v Le Corbusierově ateliéru skládá Xenakis ve svých 32 letech své první velké hudební dílo „Metastasis“ (1954). Tato skladba pro smyčce a zvukové efekty se posléze stává inspirací pro novou hudební generaci, pracující s artificiálními zvukovými strukturami. Skladba vznikla v souvislosti s Xenakisovou prací architekta na designu pavilonu firmy Phillips pro světovou výstavu v Bruselu. Dílo Xenakise-skladatele inspirovalo Xenakise-architekta k vytvoření paralely jeho struktury v hyperbolickém tvaru i materiálu, ze kterého byl pavilon postaven. Zajímavou skutečností, která se váže ke společné historii vzniku skladby i stavby je fakt, že v pavilonu měla premiéru skladba Poème Électronique, jejímž autorem je Edgard Varèse, kterého lze považovat za přímého předchůdce a nepochybně i za významného inspirátora Xenakisova způsobu tvorby.

Pro Xenakise jsou typické skladby pro velké množství nástrojů. Hráči jsou rozptýleni mezi posluchači a součástí struktury skladby jsou ambietní zvuky, sice sofistikované, přesto však ve své podstatě náhodné. Používá k tomu účelu jak vlastní lidskou masu, tak i artificiální zvuky nejrůznějšího původu. Na přelomu padesátých a šedesátých let komponuje i výhradně s užitím zvuků artificiálních a elektronických, kdy zdrojem finálního produktu jsou magnetofonové záznamy. S postupem času se v Xenakisově tvorbě nepromítá jen výše uvedený „modus operandi“, ale též inspirace antickou kulturou, především dramatem, což se promítá do ústředních témat velké části jeho prací (Medea, Persepolis, Kassandra, Herma, Nomos). Nemalou inspirací byla pro skladatele též lidová hudba. Xenakis rozhodně nezůstal u rigidní a mechanické aplikace meta-art, což se projevilo hlavně v jeho pozdějších pracích, kde je relativizace původního konceptu ve smyslu jeho důsledného uplatňování nepochybná. Teoretický předpoklad zde působí spíše jako základní princip tvorby, nikoli jako všudypřítomná a svazující poučka nebo matematický vzorec práce.


331. článek dne...(do 8. června 2018)



Prince na hudebním festivalu Coachella 2008

Prince Rogers Nelson (* 7. června 1958, † 21. dubna 2016) byl americký zpěvák, multiinstrumentalista, textař, producent, podnikatel, sexsymbol a výrazná osobnost hudební scény.

Tento multiinstrumentalista (vysoký pouhých 163 cm), textař, producent, podnikatel, sexsymbol a také rebel se snad nemohl narodit jinak než do geniální hudebnické rodiny - jeho otec John Nelson působil ve slavném triu soustředěném kolem jazzového zpěváka Prince Rogerse, dle něj také dostal, velmi symbolicky, křestní jméno, později si osvojil 'Prince' a zvolil si ho za svůj pseudonym.

Velmi záhy po narození sestry Tiky Eveney se rodiče rozvádějí, Prince má velmi problematické vztahy s otčímem a opakovaně utíká z domova. Nakonec naštěstí zůstává u otce, který mu kupuje první kytaru. Později dokonce opouští i jeho a začne žít s rodinou svého nejlepšího přítele ze sousedství Andreho Andersona.

Už od dětství se jeví jako talentované dítě, jehož nadání rozhodně nebylo mařeno, ba naopak. Učil se hrát na kde co, výsledkem bylo, že už v 7 letech hrál velmi dobře na klavír, a dokonce se říká, že ve 12 uměl na 20 hudebních nástrojů. Můžete věřit a nemusíte.

Ve 14 letech hraje ve skupině Grand Central, o dva roky později působí ve Flyte Tyme a v roce 1976 už pracuje sólově, díky Chrisu Moonovi podepíše smlouvu s Warner Music na tři řadovky, a výsledkem je v roce 1978 jeho první samostatná deska „For You“ (vše si nahrál, napsal a zprodukoval sám. To samé pak aplikoval na všechny své desky. Na bookletu pak můžete najít již tradiční větu: „Produced, Arranged, Composed and Per4med by Prince“). Deska však nesplnila jeho očekávání a tak se vrhnul dál a se svou doprovodnou kapelou.

Desku s názvem „Prince“ vydává o rok později. V jeho kariéře je to bezpochyby deska zlomová, obsahuje totiž první velký hit „I wanna be your lover“. Písnička směřuje k Patrice Rushen, do které se zbláznil, a doslova na ní loudí jednu noc. Od toho okamžiku také začíná jeho posedlost sexu nabitými texty.

V roce 1981 soustřeďuje anonymně veškeré své aktivity do "nově" založené kapely Time, s níž vydává stejnojmennou desku. Samozřejmě jeho čáry máry nezůstanou bez povšimnutí a je jasné, že členové Time nejsou nikdo jiný než jeho doprovodná stará známá kapela a frontman Jamie Starr…je Prince. O rok později se vrací ke jménu Prince a doprovodný soubor přejmenovává na The Revolution, navazuje spolupráci s ryze dívčí formací Vanity 6.

V roce 1982 vydává se svou doprovodnou kapelou (jak jinak) dvojalbum „1999“ s megahitem „Little red corvette“. Ve stejném roce má premiéru další jeho zdařilý projekt. Kde se poprvé pouští do neznáma, které propojuje hudbu a film (začne ho bavit filmová produkce). Do kin tak přichází snímek „Purple Rain“ (získal Oscara za hudbu). Později (1984) vychází i stejnojmenné album s nádhernou, téměř devítiminutovou baladou „Purple rain“, za níž dostává Grammy a dosahuje vrcholu amerického žebříčku. Ve filmu se blýsknou i další velké hity jako „Let’s go crazy“ nebo „When Doves cry“.


332. článek dne...(do 8. června 2018)



Legendární prototyp Sensorama

Virtuální realita (VR nebo virtuální prostředí) je technologie umožňující uživateli interagovat se simulovaným prostředím. Technologie virtuální reality vytvářejí iluzi skutečného světa (výcvik boje, pilotování, lékařství), nebo fiktivního světa počítačových her. Jde o vytváření vizuálního zážitku zobrazovaného na obrazovce počítače, speciální audiovizuální helmy nebo oblečení snímající pohyb a stimulující hmat.

Současnými technickými prostředky je velmi těžké vytvořit věrně vypadající virtuální realitu. Vývoj virtuální reality je i přes velký potenciál stále poměrně opomíjeným odvětvím. Předpokládá se však, že časem budou tyto technické problémy překonány a virtuální realita se stane běžnou součástí počítačové výbavy.

K využívání VR jsou používány zejména specializovaně brýle a rukavice. Tyto brýle jsou schopny do každého oka zobrazit obraz každé scény z jiného úhlu. Ty obstarávají to, že se člověk dívá dvěma očima, a přitom každým z jiného úhlu. To v mozku vyvolá věrohodný 3D obraz. To, co má být v pozadí scény, vnímáme skutečně vzadu. Pro toto zobrazení se dosahuje různými metodami. První je používání tzv. Shutter glasses, které střídavě zatmívají levé a pravé oko v synchronizaci se zobrazením na monitoru. Každý např. lichý frame na obrazovce je synchronizován s levým okem a každý sudý s pravým. Při dostatečné opakovací frekvenci vzniká dojem prostorového vidění. Druhou metodou je využívání filtrování barev. Speciální brýle mají na levém skle zelený filtr a na pravém filtr červený. Na obrazovce se vytvoří obraz, jehož pohled určený pro levé oko je tvořen z odstínů zelené barvy pro oko pravé z odstínů červené barvy. Společné body obou pohledů jsou namixovány z těchto barev. Dalším způsobem jsou skutečné virtuální brýle. Před každé oko je umístěn malý LCD displej, který pomocí další optiky přenáší obraz na oba LCD displeje. Všechny tři způsoby se společně snaží zobrazit prostorovou scénu pro každé oko ze správného úhlu. Dalším prostředkem jsou rukavice (data glove), slouží k simulování hmatového vnímání na prstech ruky.

Historie VR se začala psát v roce 1962. Byl totiž postaven legendární prototyp Sensorama, který při promítání pěti krátkých filmech umožňoval vnímat kromě obrazu a zvuku i vůni. A tento druh údajně funguje i dnes.

V roce 1964 rozebíral filosofické a technologické aspekty virtuální reality Stanislav Lem ve své knize Summa technologiae. Používá pro ni pojem fantomatika.

V roce 1968 sestrojil Ivan Sutherland spolu se svým žákem Bobem Sproullem zobrazovací zařízení nositelné na hlavě, což se všeobecně považuje za první přístroj vytvářející virtuální realitu. Byl jednoduchý jak na ovládání tak i na zobrazování. Prostředí totiž tvořily virtuální vazby ohraničené jen čárami. Byl tak těžký, že musel být připevněn na stropě, a díky tomu si vysloužil název Damoklův meč.


333. článek dne...(do 8. června 2018)



Ariana Grande na American Music Awards (2013)

Ariana Grande-Butera (* 26. června 1993) je americká zpěvačka a herečka.
Svoji hereckou kariéru zahájila v broadwayském muzikálu 13, poté získala roli Cat Valentine v televizním seriálu V jako Victoria. Po skončení seriálu si zahrála ve spin-offu seriálu Sam & Cat, který skončil v roce 2014. Roku 2015 hostovala v televizním seriálu Scream Queens.

Svou hudební kariéru zahájila v roce 2011, kdy přispěla na soundtrackové album Music from Victorious. Následně podepsala nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Republic Records a vydala své debutové album Yours Truly (2013), které se umístilo na první místě amerického žebříčku Billboard 200. Hlavní singl „The Way“ se umístil mezi Top 10 v žebříčku Billboard Hot 100. Její druhé album My Everything (2014) se také stalo číslem 1 ve Spojených státech. Obsahuje singly „Problem“ a „Break Free“. V roce 2015 zahájila své druhé sólové světové koncertní turné The Honeymoon Tour. V Japonsku vydala album The Remix obsahující remixy písní z Arianiných předešlých alb – Yours Truly a My Everything. V roce 2016 vydala čtvrté album Dangerous Woman a 3. února 2017 zahájila stejnojmenné turné. V rámci tohoto turné vystoupila rovněž 22. května 2017 na koncertě v severoanglickém Manchesteru, na jehož konci se odehrál sebevražedný teroristický útok, který zabil 22 lidí a 59 dalších zranil.

Ariana Grande je dcerou Joan Grande, šéfky společnosti Hose-McCann Communications, a Edwarda Butera. Její jméno bylo inspirováno princeznou Orianou ze seriálu Kocour Felix (1958). Má italské předky. Má nevlastního bratra Frankieho, kterému bylo deset let, když se narodila, a který se stal hercem a producentem. Později se její rodiče přestěhovali do New Yorku. Když jí bylo osm nebo devět let, její rodiče se rozvedli.

V roce 2009 se zúčastnila konkurzu do televizního seriálu stanice Nickelodeon v New Yorku, společně se svojí kamarádkou z muzikálu 13 Elizabeth Gillies. Byla obsazena do role Cat Valentine, spolužačky hlavní protagonistky Tori Vegy (Victoria Justice), zatímco Elizabeth získala roli „protivné holky“ Jade West. Kvůli roli si musela obarvit vlasy na červeno.

Po první sérii seriálu se chtěla začít věnovat hudbě, a tak začala v srpnu 2010 pracovat na svém debutovém albu. Poprvé se její písnička „Give It Up“ objevila na soundtrackovém albu Victorious Music from the Hit TV SHow v srpnu 2011. Při natáčení seriálu natočila několik nahrávek coververzí písniček od Adele, Whitney Houston a Mariah Carey na svůj účet na YouTube. V roce 2011 propůjčila svůj hlas víle Diaspro do animovaného seriálu stanice Nickelodeon Winx Club.


334. článek dne...(do 8. června 2018)



Margot Robbie (Oscar, 2016)

Margot Elise Robbie (* 2. července 1990) je australská herečka. První role přišla s rolí Donny Freedman v telenovele Neighbours (2008-11), za kterou získala dvě nominace na cenu Logie Award. Po přestěhování do Spojených států získala roli Laury Cameron v dramatickém seriálu stanice ABC Pan Am a objevila se ve filmech jako Lásky čas, Vlk z Wall Street, Sebevražedný oddíl, Sázka na nejistotu nebo Legenda o Tarzanovi.

Narodila se v Gold Coastu v Queenslandu. Její matka Sarie Kessler je fyzioterapeutka. Když jí bylo sedmnáct let přestěhovala se do Melbourne a začala se profesionálně věnovat herectví. V roce 2007 odmaturovala na Somerset College.

Profesionálně se začala herectví věnovat v roce 2007, kdy se objevila ve dvou filmech I.C.U. a Vigilante. Také se objevila v několika reklamách a získala několik hostujících rolí v seriálech jako The Elephant Princess a City Homicide.

V roce 2008 získala roli Donny Freedman v australské telenovele Neighbours. Původně měla její postava být pouze hostem, ale brzy se stala postavou hlavní. V roce 2009 získala nominaci na cenu Logie Award a Kids' Choice Award. V září 2010 bylo oznámeno, že po třech letech opouští seriál, kvůli stěhování do Hollywoodu.

Po příletu do Los Angeles se pokoušela získat roli v seriálu Charlieho andílci. Producent Sony Pictures Television preferoval, aby se připojila k seriálu Pan Am, po boku Christiny Ricci. V seriálu získala roli nově vytrénované letušky Laury Cameron. Seriál byl však zrušen po první sérii, kvůli nízké sledovanosti. V květnu 2012 se připojila k obsazení filmu Lásky čas. Následující měsíc bylo oznámeno, že získala roli ve filmu Vlk z Wall Street. Za roli získala nominaci na Filmovou cenu MTV v kategorii Objev roku a získala cenu Empire Award v kategorii Nejlepší nováček.

Připojila se k obsazení filmu Violet Talent. Také se objeví ve filmu Suite française, adaptaci novely Irène Némirovsky. Získala roli Ann Burden ve filmové adaptaci Z for Zachariah, která se natáčela na Novém Zélandě. Film měl premiéru 24. ledna 2015 na Filmovém festivalu Sundance. Na 1. července 2016 je stanovena premiéra filmu Tarzan. V říjnu 2014 bylo oznámeno, že se připojila k obsazení připravovaného filmu Sebevražedný oddíl. Ve filmu se objevila v  roli Harley Quinn.

V roce 2015 obdržela nominaci na cenu BAFTA Rising Star Award. Bylo potvrzeno, že si zahraje ve filmu The Taliban Shuffle. Ve stejném roce se objevila ve filmu Focus s Willem Smithem a s Chrisem Pinem ve filmu Z for Zachariah. Film měl premiéru na Filmovém festivalu Sundance 24. ledna 2015. Film získal pozitivní kritiku. Ve stejném roce si také zahrála s Tinou Fey ve snímku Americká reportérka, který měl premiéru 4. března 2016. V květnu 2016 se stala tváří značky Calvin Klein a jejich voňavky Deep Euphoria. Později v roce 2016 si zahrála Jane Porterovouo ve filmu Legenda o Tarzanovi.


335. článek dne...(do 8. června 2018)



Hostivický zámek se nachází v centru města (2013)

Hostivice je město při západní hranici Prahy, patřící do Středočeského kraje a okresu Praha-západ. Hostivice leží na silnici spojující Prahu a Karlovy Vary, její střed je vzdálen asi 4 km od hranic Prahy. Má 7 252 obyvatel a rychle roste tempem kolem 400 obyvatel ročně. Hostivice se nachází v mírně zvlněné krajině, ohraničené z východu návrším Bílá hora.

Dnešní město vzniklo postupným sloučením čtyř původně poddanských vsí, které dodnes tvoří jeho územní části. Významnou majitelkou byla v osmnáctém století velkovévodkyně Anna Marie Františka Terezie Toskánská, která centru Hostivice vtiskla stavbou zámku a fary barokní ráz. Devatenácté století znamená především rozvoj dopravy. Hostivice se stává regionálním železničním uzlem mezi Prahou a Kladnem; koněspřežná dráha z Brusky (dnešní Dejvice) do Vejhybky (dnes Kladno) a do Lán, procházející územím obce, vznikla již roku 1830. Později se v Hostivici objevuje i lehký průmysl. Ve dvacátém století se obec postupně rozvíjela v sídelní oblast Prahy. Rostl počet obyvatel a postupně oslaboval zemědělský charakter území. Vznikla nová čtvrť Palouky při hranici s Ruzyní a byly zastavěny další plochy. Roku 1950 byly sloučeny obce Hostivice a Litovice, čímž bylo uzavřeno územní formování dnešního celku. Od roku 1978 je obec městem. V současnosti město prochází etapou rychlého růstu a urbanizace. Pokračuje rušení polí na území města a intenzivní výstavba rodinných domků. Hostivice slouží jako sídelní obec pro mnoho osob dojíždějících za prací do Prahy.

Hostivice nepatří mezi turisticky či historicky významné obce regionu. Přesto má několik velmi zajímavých míst. Hostivický zámek vznikl přestavbou staršího raně barokního zámečku z let 1689–1697. Jednoduchá stavba na obdélníkovém půdorysu vznikla v letech 1734–1736 pod dozorem stavitelky, velkovévodkyně Toskánské. Autorem fresek je malíř Karel Josef Moravini. Pozoruhodné je zejména jeho monumentální zobrazení bitvy na Bílé hoře. Stavba pokračovala i po smrti velkovévodkyně. Postupně vznikaly hospodářské budovy, byla přistavěna zámecká kaple. Na konci 18. století však byl zámek panstvem opuštěn a začal rychle chátrat. Byl pak využíván k obytným a různým hospodářským účelům. Hlavní budovu zámku zachránila velkorysá rekonstrukce v letech 19771983. Od té doby objekt slouží jako sídlo Městského národního výboru a konají se zde různé kulturní akce.
Před zámkem stojí 9 metrů vysoký pískovcový mariánský sloup z roku 1734. Čtyřhranný sloup s mariánským reliéfem obklopují sochy sv. Vavřince, sv. Kateřiny, sv. Floriána a sv. Víta. Měkký materiál sloupu ovšem těžko odolává smogu a působení vandalů, a tak památka i přes snahu restaurátorů postupně ztrácí jemné detaily.


336. článek dne...(do 8. června 2018)



Kresba Hortenu Ho 229

Horten H.IX bylo proudovými motory poháněné samokřídlo z doby druhé světové války, z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže 3x1000.

Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Nejprve jako modely, později již jako větroně. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva stejné motory Hirth. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.

V roce 1939 všichni bratři nastoupili k Luftwaffe. Wolfram zahynul při výbuchu svého Heinkel He 111 při kladení min v květnu 1940. Reimar sloužil jako instruktor létání v Kolíně nad Rýnem a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v Bitvě o Británii v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v Göttingenu malý tým, označený Sonderkommando 3, kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.

V roce 1943 byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. Horten IX V1 byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. 1943 a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího padáku, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední podvozkovou nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů BMW 003, ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.

Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce 1943 vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.

V březnu 1945 byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt Ho XVIIIB).

V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj.


337. článek dne...(do 8. června 2018)



Arnold Schwarzenegger v Paříži (říjen 2014)

Arnold Alois Schwarzenegger (* 30. července 1947) je slavný rakousko–americký sportovec, herec a republikánský politik.

Jeho otec Gustav Schwarzenegger byl místní šéf policie a jeho matka Aurelia. Jeho otec dobrovolně vstoupil do NSDAP v roce 1938 a bojoval ve Druhé světové válce. V roce 1943 však byl propuštěn kvůli malárii. Arnold vyrůstal v římskokatolické rodině, která každou neděli navštěvovala mši.

Otec Gustav si s Arnoldem příliš nerozuměl a dával přednost svému staršímu synovi Meinhardovi. Se svou matkou si však rozuměl velmi dobře a byl s ní až do její smrti v roce 1998. Dne 20. května 1971 byl Arnoldův bratr Meinhard pod vlivem alkoholu a zemřel při autonehodě. Arnoldův otec Gustav zemřel o rok později na mrtvici.

Arnold se jako sportovec rychle stal modlou kulturistiky a je dodnes považován za nejlepšího kulturistu v historii tohoto sportu. Vyhrál nespočet soutěží v kulturistice a silovém trojboji - nejcennější jsou jeho vítězství Mr. Olympia (7 krát) a Mr. Universe (5 krát). Jako herec hrál zejména postavy tvrdých mužů v akčních filmech, v nichž zúročil svoji perfektně vypracovanou postavu. Dokázal se prosadit ve filmovém průmyslu i přes to, že neměl herecké vzdělání. Jeho nejznámější filmové role jsou Terminátor a Barbar Conan. V roce 1979 spolupracoval na knihách "Arnoldovo formování postavy pro ženy" a "Arnoldova kulturistika pro muže".

V roce 1985 Arnold vydal za svou kariéru nespočet publikací, mezi nimi i knihu „Encyklopedie moderní kulturistiky“. V říjnu 2003 se stal po mimořádných volbách 38. guvernérem státu Kalifornie.

V roce 1990, kdy už definitivně vládl Hollywoodu a o jeho úspěchu si mohl Sylvester Stallone se svou upadající kariéru nechat jen zdát, si zahrál, podle povídky Phillipa K. Dicka, film Total Recall a stalo se z toho další, finančně velmi úspěšné a navíc kultovní dílo. Tehdy už mu producenti natolik důvěřovali jako největší filmové hvězdě v Hollywoodu, že byli ochotni do druhého Terminátora s názvem Den zúčtování, kterého Arnold zrovna připravoval s tehdy hodně slavným Jamesem Cameronem, vrazit mimořádný rozpočet ve výši 100 milionů dolarů. V roce 1991 byl Terminátor 2 uveden do kin a krom toho, že je dnes považován za jeden z vůbec nejlepších filmů všech dob (nejen ve svém žánru), tak se také stal finančně nejúspěšnějším filmem celého roku...

Manželkou Schwarzeneggera je Maria Shriverová (narozena 1955), která pochází z Kennedyovské dynastie. Její matkou je Eunice Kennedy Shriver, sestra prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedy, ministra Roberta Francise a senátora Edwarda Moorea Kennedyho. 9. května 2011 manželé oznámili, že se rozchází a budou žít odděleně.


338. článek dne...(do 8. června 2018)



Náměstí v Jaroměři

Jaroměř je východočeské město, ležící 17 km severovýchodně od Hradce Králové na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje v nadmořské výšce 254 m. Má rozlohu 23,95 km2 a k 1. lednu 2018 čítá 12 424 obyvatel.

K Jaroměři přináleží i historické pevnostní město Josefov. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Střed Josefova je městskou památkovou rezervací.

Nejstarší část Jaroměře, dnešní historický střed města, je trvale osídlena tisíc let. Ve vývoji od raně středověkého hradiště z počátku 11. století k vyspělému městu vrcholného pozdního středověku se odráželo dění v tehdejším českém státě. Název Jaroměř je odvozován od přemyslovského knížete Jaromíra. Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z roku 1126. Královské město vzniklo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. na místě původního hradiště. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298. Listinou z roku 1307 byla Jaroměři potvrzena městská práva a zároveň se stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.

Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii Jaroměře. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Nakonec se však město poddalo králi Zikmundovi, aby si uchovalo získanou samosprávu. V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a stalo se jejich vrchností. V roce 1547 se Jaroměř připojila k neúspěšnému povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi I. Habsburskému. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. Další úpadek přinesla městu třicetiletá válka, kdy se ve městě střídaly vojenské posádky a na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a vylidněná.

Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného roku 1793 na Pevnost Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce 1835. Se stavbou josefovské pevnosti se do města dostává i železnice, která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především textilní výroba a koželužství. Později vzniká i několik menších podniků, které vyrábějí součásti automobilů.

V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila svůj vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 byla zdejší vojenská nemocnice zabrána natrvalo okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci a tento špatný vliv je zde často patrný dodnes.


339. článek dne...(do 8. června 2018)



Koncert AC/DC v Londýně (2016)

AC/DC je australská hard rocková skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus a Malcolm Youngovi. Kapela je spolu například s Led Zeppelin, Deep Purple, nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock n' roll.

AC/DC prodali po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 50 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií. Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena „sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob“.

Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji jejich sestry Margaret. V angličtině je AC/DC zkratkou termínu "alternating current/direct current", tj. "střídavý proud/stejnosměrný proud". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení kapely.

V některých kulturách však zkratka slangově „AC/DC“ označuje bisexuály. Kapela se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl. Někteří náboženští představitelé tvrdili, že zkratka znamená "Anti-Christ/Devil's Child(ren)", nebo "Anti-Christ/Devil Christ", případně má ještě jiné významy. Tyto spekulace se mezi kritiky udržely a ti se snažili kapelu prezentovat jako satanisty. Kapela tyto interpretace svého jména odmítla s tím, že jsou úmyslně vykonstruované za účelem poškození kapely.

Mnoho kapel hrajících cover verze písní od AC/DC nějakým způsobem jméno kapely napodobily, například BC/DC z Britské Kolumbie, nebo AC/DShee kterou tvoří samé ženy ze San Francisca.

Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Vam Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, ex-bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků.

Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret.

Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker. Při koncertech často místo Evanse vystupoval první manažer kapely Dennis Laughlin. V důsledku sporů byl Evans z kapely vyhozen a frontmanem AC/DC se stal zkušený zpěvák a přítel George Younga Ronald Belford Scott.


340. článek dne...(do 8. června 2018)



Usain Bolt v Londýně (2017)

Usain St. Leo Bolt (* 21. srpna 1986) je bývalý jamajský sportovec, atlet-sprinter, v současnosti držitel tří atletických světových rekordů v běhu na 100 metrů s časem 9,58 s, který zaběhl 16. srpna 2009, běhu na 200 metrů s časem 19,19 s z 20. srpna 2009 a ve štafetě na 4 x 100 metrů časem 36,84 s, kterou zaběhl jamajský tým na LOH 2012 v Londýně. Drží také světový rekord v běhu na neoficiální trati 150 metrů časem 14,35 s. z května roku 2009.

Usain Bolt je prvním člověkem v historii, který dokázal zaběhnout nejkratší trať regulérně pod hranicí 9,70 sekund i 9,60 sekund. Na atletickém MS 2009 v Berlíně byla provedena vědecká analýza Boltova běhu, která ukázala, že ve finále stometrové trati dosáhl maximální rychlosti 44,72 km/h (letmých 20 metrů za 1,61 s.) a průměrné rychlosti 37,58 km/h. V souvislosti s analýzou na OH v Pekingu proběhly spekulace o možném Boltově času na 100 metrů, pokud by závěr stovky nevypustil. Některé odhady hovořily již tehdy o čase 9,64 s., ten však Bolt výrazně překonal v Berlíně. Sám Bolt dal na zmíněném MS v atletice 2009 nejlepší odpověď, když jeho průběhem cíle stometrové tratě byly výrazně překonány dosavadní předpokládané hranice lidských možností časem 9,58 s (překonal svůj vlastní rekord o 0,11 s).

V běhu na 200 metrů dosáhl také velmi výrazného výkonu, když již v Pekingu překonal o 0,02 s famózní rekord Michaela Johnsona z finále OH v Atlantě 1996 časem 19,30 s při průměrné rychlosti 37,30 km/h. Na MS v Berlíně o rok později pak ubral ještě dalších 0,11 s a famózním časem 19,19 s opět překonal světový rekord (přestože běžel do protivětru -0,3 m/s; průměrná rychlost činí 37,52 km/h). První stovku běžel Bolt za 9,92 s., druhou údajně za 9,27 s. Všechny ostatní výkony jsou až na výjimky o zhruba 0,4 sekundy pomalejší (19,58 s a výše). Jamajská štafeta s Boltem na třetím úseku na olympiádě v Pekingu roku 2008 překonala předchozí světový rekord také na trati štafetového běhu 4 x 100 m časem 37,10 s. Bolt výrazně přispěl nejrychlejším časem za 8,94 s...

Bolt je jedním z nejmladších světových rekordmanů na těchto tratích v historii. Při jejich vytvoření v roce 2008 mu ještě nebylo ani 22 let (s výjimkou štafety).

Dne 29. dubna 2009 Bolt havaroval se svým BMW, ale nic vážného se mu nestalo a byl po ošetření v místní nemocnici propuštěn domů. V květnu roku 2009 se však znovu představil v oslnivé formě a v britském Manchesteru zaběhl opět nejrychlejší čas všech dob na méně vypisované trati 150 metrů časem 14,35 s. Dne 17. 6. 2009 pak zaběhl při mítinku Zlatá tretra Ostrava skvělý čas 9,77 sekundy, který však byl znehodnocen větrem v zádech těsně nad povolenou hodnotou.


341. článek dne...(do 8. června 2018)



Mark Webber v Japonsku (2014)

Mark Alan Webber (* 27. srpna 1976) je australský pilot Formule 1. Jeho otec Alan prodával motocykly. Webber se při svém debutu stal prvním Australanem od roku 1994, kdy závodil David Brabham.

Po závodění v rodné Austrálii se Webber v roce 1995 přestěhoval do Velké Británie, kde započal svou jezdeckou kariéru. Zaznamenal řadu úspěchů, ale také kontroverzní situaci při řízení sportovního vozu Mercedes-Benz v Le Mans, v roce 1999, když se mu staly dvě nehody, v tréninku a ve warmupu. Chyba byla v aerodynamice a Webber se tak dvakrát dostal s autem do přemetů. Mercedes se ze závodu odhlásil a Mark začal spolupracovat se svým krajanem Paulem Stoddartem, v té době vlastníkem týmu European Racing, v sérii Formule 3000. Když poté Stoddart odkoupil tým Minardi ve F1, Webber se stal pilotem F1 právě ve voze Minardi.

Webber je náruživým sportovcem i mimo tratě. Už třikrát vyhrál každoročně pořádaný tenisový turnaj F1 Pro-Am v Barceloně. Mark se také věnuje charitativním akcím, například v Tasmánii.

Webber si svůj debut ve F1 odbyl při domácím závodě, Grand Prix Austrálie 2002. Kvalifikoval se jako 18 z 22 vozů, za pole position zaostal o 4 sekundy, ale skončil o 1,4 vteřiny rychleji než jeho stájový kolega, Alex Yoong. Závod odstartovala havárie Ralfa Schumachera a Rubense Barrichella, po které odstoupilo ze závodu celkem 8 vozů. Webber, který měl se svým vozem problémy, bojoval s poškozeným diferenciálem, nakonec ale odrazil útoky Miky Sala a vybojoval bodované 5. místo. Stal se tak teprve čtvrtým Australanem, který si připsal body a zároveň to byly první body pro Minardi od roku 1999, kdy bodoval Marc Gené. V druhém závodě sezóny Mark odstoupil ze závodu, ale v dalších dvou skončil na slušném 11. místě. Ve Španělsku ale stejně jako jeho stájový kolega Yoong nemohli startovat, kvůli nebezpečným přítlačným křídlům. V dalších závodech si připsal Webber mnohá slušná umístění, 2x byl 11., další body ale už nevybojoval. Ve zbytku sezóny skončil nejlépe na 8. místě v Maďarsku. V tom závodě ztratil Webber 2 kg na váze, jelikož po celý závod jel bez přísunu tekutin kvůli rozbité lahvi s vodou. Webber porazil ve všech kvalifikacích stájového kolegu Yoonga a Webberovy body z prvního závodu byly pro Minardi v sezóně jediné. Minardi tak skončilo v Poháru konstruktérů na 9. místě, před týmy Toyota a Arrows.

Svými výsledky si Mark vybojoval cenu pro Nováčka roku v časopise F1 Racing. Stejnou cenu si vysloužil i v hlasování časopisu Autosport a také obdobnou cenu při každoroční Grand Prix Party „Bernie“ Awards. Na začátku sezóny přirovnal Peter Windsor Webbera k Nigellu Mansellovi, mistrovi světa z roku 1992.

V listopadu 2002 bylo oznámeno, že Webber se připojuje k týmu Jaguar Racing.


342. článek dne...(do 8. června 2018)



Reinhold Messner v září 2016

Reinhold Messner (* 17. září 1944) je italský horolezec německé národnosti, cestovatelspisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zdolal Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan.

Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskempouštěmi TaklamakanGobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady.

Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny. V letech 19992004 byl poslancem Evropského parlamentu za italskou stranu zelených. Založil skupinu muzeí věnovaných horám (Messner Mountain Museum).

Reinhold Messner se narodil v Brixenu, vyrůstal v údolí Villnöss v Jižním Tyrolsku. Tuto oblast získala sice po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera však mluví německy.

Reinhold se narodil jako druhé z devíti dětí, měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Jeho otec pracoval jako venkovský učitel, na živobytí si přivydělával ještě chovem králíků a slepic. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na farmě, již od dětství také rád lezl po okolních kopcích. V pěti letech mu otec vysvětloval základy lezení při výstupu na horu Sass Rigais. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve východní stěně Malé Fermedy (stupeň obtížnosti 3). Později lezl hlavně se svým o dva roky mladším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů.

Mezitím studoval stavební průmyslovku. V posledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy, což spolu s jeho tvrdohlavostí způsobilo, že ho někteří učitelé neměli rádi a nechali ho propadnout u maturity. Dříve, než se mu podařilo maturitu o rok později (1967) složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v nedalekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební inženýrství na univerzitě v Padově. Roku 1969 se na poslední chvíli stal členem tyrolské expedice mířící do And, která zdolala východní stěnu druhé nejvyšší peruánské hory Yerupajá. Následující rok opět učil a navíc pracoval jako horský vůdce, aby si vydělal na expedici na Nanga Parbat.

Po několika neúspěšných pokusech o dobytí osmitisícovek zdolal s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gasherbrum I (Hidden Peak (8 068 m) alpským stylem během pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). A v květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8 848 m) bez umělého kyslíku, čímž naprosto šokovali horolezeckou a lékařskou veřejnost. Již několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himálají a v srpnu 1978 zdolal jako první v historii osmitisícovku sólově (sám ze základního tábora) – Nanga Parbat (8 125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 zdolal s Michaelem Dacherem obávanou K2.

Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980. Později se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky.


343. článek dne...(do 8. června 2018)



Největší vojenské vznášedlo na světě, ruský ZUBR

Vznášedlo je dopravní prostředek pohybující se na vzduchovém polštáři těsně nad vodní hladinou nebo povrchem Země. Vzduchový polštář je vytvářen proudem vzduchu, který je dmychadly vháněn pod vznášedlo otvory ve dně trupu. Většina vznášedel má po celém obvodu pružnou manžetu, která se naplňuje vzduchem a brání rychlému unikání vzduchu vháněného pod vznášedlo. Díky tomu vzniká pod vznášedlem trvalý přetlak, který udržuje celý stroj nad hladinou či pevninou. Pohyb vznášedlům zajišťují mohutné vrtule, které jsou často instalovány v zadní části stroje.

Většímu rozšíření vznášedel však v minulosti bránily jejich vysoké provozní náklady (obrovská spotřeba paliva) a často dost omezený dosah. Vývoj moderních pohonných jednotek o vysokém výkonu při nižší spotřebě paliva a rozsáhlé využití nových lehkých materiálů (hlavně kompozitů) při jejich výrobě ovšem vede ke snižování celkových provozních nákladů.

Vojenské vznášedlo je vždy plně obojživelné a často silně vyzbrojené. Může aktivně působit z nepřipravených postavení na pláži a velmi rychle se přibližovat k cíli bez ohledu na stav moře, přílivupobřeží. Protože není vůbec ponořeno pod hladinou, je prakticky nezranitelné klasickými podvodními zbraněmi, jako jsou akustické či magnetické miny nebo torpéda.

Nejrozsáhlejší flotilu vznášedel má v současné době americké námořnictvo, které má ve výzbroji přes 90 výsadkových vznášedel typu LCAC (Landing Craft Air Cushion) postupně zaváděných do služby v letech 19841997. Tato vznášedla mohou přepravovat náklad až do hmotnosti 60 tun. LCAC má po celém obvodu typickou pružnou manžetu, která mu dovoluje rychlý a hladký pohyb i na souši s terénními překážkami až do výšky 120 cm.

Náklad je přepravován v otevřeném nezastřešeném nákladovém prostoru. Kvůli obrovskému hluku však v něm nelze přepravovat osoby. Proto je nezbytnou výbavou každého vznášedla speciální modul pro transport osob PTM (Personnel Transport Module), který pojme až 180 plně vyzbrojených námořních pěšáků nebo 108 lůžek pro raněné se zdravotnickým personálem. Všechna americká vznášedla vybavená modulem PTM nesou označení MCAC (Multipurpose Craft Air Cushion). Od poloviny 90. let 20. století jsou pro LCAC k dispozici výkonné systémy pro zneškodňování min. Jedná se o tažená odminovací zařízení pro vrtulníky Sikorsky MH-53E Sea Dragon a výbušné odminovací systémy určené k ničení min nakladených na plážích a v mělkých pobřežních vodách. Vznášedla LCAC lze přepravovat v dokovém prostoru vrtulníkových výsadkových plavidel.

Mimořádně velký význam přikládalo výsadkovým vznášedlům námořnictvo bývalého Sovětského svazu. Vývoj výsadkových vznášedel větších rozměrů začal již kolem roku 1964 a v roce 1970 bylo postaveno první výsadkové vznášedlo Projektu 1232, které dokázalo přepravovat 2 střední tanky T-55 / T-62 s asi 200 vojáky nebo 4 lehké plovoucí tanky PT-76 s 50 vojáky nebo až 130 tun různých zásob.


344. článek dne...(do 8. června 2018)



Vrtulník Mi-24D Hind D

Mil Mi-24D (kód NATO Hind D) je velký dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru. Exportní verze vrtulníku je známá pod označením Mi-35. Základní výzbrojí vrtulníku je otočný, v přídi umístěný čtyřhlavňový rotační kulomet 9A624 ráže 12,7 mm nebo dvojkanon GŠ-23 ráže 23 mm. Další výzbroj a výstroj může být podvěšena na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly. Na koncích křídla jsou pak lišty pro protitankové řízené střely. Verze D má přídavné nádrže v nákladním prostoru. Vytrvalost vrtulníku se pak zvyšuje na téměř 4 hodiny letu a dolet na více než 800 km. Vrtulník se účastnil mnoha konfliktů po celém světě; asi nejvýznamnějším byla sovětská válka v Afghánistánu.

V průběhu 60. let sovětská konstrukční kancelář Mil rozpracovala plány několika vrtulníků pro přímou podporu pozemních vojsk. Prototyp V-24 uskutečnil první let 19. září 1969. Po dvou prototypech přišla 10 kusová predsérie označovaná také jako Hind-B. Konstrukce Mi-24 používala zkušeností stávajících Mi-8 a Mi-14, skloubila v sobě robustnost, nosnost i vysokou rychlost. V červnu 1970 začaly armádní zkoušky těchto strojů. První výrobní sérií se stala verze Mi-24A (Hind-A). Tato verze ještě měla velkou prosklenou kabinu, v níž byli soustředěni všichni členové posádky.

Na základě zkušeností z provozu se začala vyrábět významná, i když pouze přechodná verze Mi-24D (Hind-D), která zaznamenala další vylepšení konstrukce. Byla přepracována přední část trupu, prostory pilota a operátora zbraňových systémů byly odděleny a měly tandemové uspořádání, přičemž pilot sedí v zadním a operátor v předním sedadle. Třetí člen osádky, palubní technik měl své místo u spojovacího tunelu mezi kabinou pilota a nákladovým prostorem. Mi-24D se začaly sjíždět z výrobních pásů v roce 1973. Stroje verze D pro export byly označovány jako Mi-25. Celkově bylo vyrobeno kolem 350 kusů. Stále se zlepšující konstrukce Mi-24 přinesla další verzi označenou jako Mi-24V (Hind-E). Tato verze vyráběná od března 1976 až do roku 1986 byla výkonnější, disponovala vylepšenými zbraňovými systémy. Celkem bylo vyrobeno asi 1 000 kusů. Verze V pro export byla označována jako Mi-35.

Mezi lety 1986-1989 bylo vyrobeno ještě okolo 620 mírně odlišných Mi-24P (Hind-F) a Mi-24G. Jejich hlavní změnou a vizuální odlišností byla změna v hlavňové výzbroji. Tyto verze nepoužívaly běžné otočné střelecké věže, ale pevné dopředu střílející 30mm kanóny. Jako další varianty byly průzkumné a zaměřovací modely Mi-24R (Hind-G1) a Mi-24K (Hind-G2) a mnoho dalších modernizovaných verzí a příbuzných variant. Objem výroby dosáhl cca 2 000 kusů a Mi-24 slouží nebo sloužily ve 45 státech. Stroje Mi-24 má ve výzbroji i vojenské letectvo České republiky.

Světová veřejnost se o existenci tohoto typu dozvěděla v roce 1974, kdy byly v odborné literatuře publikovány jeho první fotografie. Mi-24 se zúčastnily intenzivních bojů o Afghánistán v 80. letech. Afghánské vládě byly proti mudžáhidům stroje dodány v dubnu 1979. Nasazení sovětských vrtulníků bylo zpočátku pro povstalce velmi nepříjemné. Mi-24 brzy získaly od svého nepřítele přezdívku "satanův koráb".

V Afghánistánu byly Mi-24 v důsledku větších nadmořských výšek i několika zkušeností z bojů většinou odlehčovány. Přepravu pěchoty obvykle zajišťovaly stroje Mi-8.


345. článek dne...(do 8. června 2018)



Caroline Garcia (New York, srpen 2018)

Caroline Garcia (* 16. října 1993) je francouzská profesionální tenistka a vítězka ženské čtyřhry French Open 2016.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět singlových turnajů.

První titul získala na antukovém Copa Colsanitas 2014, poté opanovala Internationaux de Strasbourg 2016, travnatý Mallorca Open 2016 a čínské Wuhan Open 2017 i China Open 2017. K nim přidala šest deblových trofejí, když na premiérovou z nich dosáhla se Španělkou Larou Arruabarrenovou během Copa Colsanitas 2014. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2018 na 4. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2016 na 2. místě.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojovala do čtvrtfinále dvouhry French Open 2017, v němž podlehla Češce Karolíně Plíškové. Z ženské čtyřhry French Open 2016 si odvezla trofej s krajankou Kristinou Mladenovicovou po zdolání ruského páru Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Společně také skončily jako poražené finalistky na US Open 2016 po prohře od americko-české dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, přestože šly po zisku úvodní sady a stavu 5–4 ve druhé podávat na vítězství v turnaji.

S Mladenovicovou ukončila spolupráci v březnu 2017 po rozhodnutí zaměřit se na singlovou kariéru. Společně se probojovaly do osmi finále a v době, kdy sdílely 2. příčku žebříčku tvořily nejlepší pár světa. V sezóně 2016 se Francouzky staly mistryněmi světa ITF ve čtyřhře a WTA je vyhlásila nejlepším párem roku.

Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 jako 19–letá. Francouzky zvítězily celkově 4:1 na zápasy. Ve finále Fed Cupu 2016 proti České republice vyhrála v roli jedničky obě dvouhry, sobotní nad světovou jedenáctkou Kvitovou i nedělní proti šesté hráčce žebříčku Karolíně Plíškové. Rozhodující čtyřhru však s Mladenovicovou nezvládly a Francouzky odešly poraženy 2:3 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 8–4 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.

Francii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v ženské dvouhře dohrála ve druhém kole, když nestačila na desátou nasazenou Britku Johannu Kontaovou. Po boku Nicolase Mahuta vytvořila nejvýše nasazený pár smíšené soutěže. Otevírací duel proti brazilské dvojici Teliana Pereirová a Marcelo Melo, startující na divokou kartu, však prohráli ve dvou tiebreacích.

Za Francii nastoupila také na Hopman Cupu 2016. V páru s krajanem z druhé stovky Kennym de Schepperem obsadili bez výhry čtvrté, poslední místo v základní skupině B. Ve dvouhrách přitom vyhrála všechny tři singly proti Heather Watsonové, Sabine Lisické i Darje Gavrilovové. Z mixů však francouzští tenisté odešli vždy poraženi.


346. článek dne...(do 8. června 2018)



Crysis 1 – Level 4 (Assault)

Hra Crysis je cenami ověnčená akční hra spadající do žánru FPS. Má ji na svědomí německé studio Crytek a vydavatelem je Electronic Arts. Jde o první část z plánované trilogie. Pro tuto hru byl vyvinut nový engine CryEngine 2, který patřil a v současnosti z části ještě patří k nejrealističtějšímu Enginu na světě. Crysis se odehrává ve fiktivní budoucnosti.

Na Lingshanových ostrovech probíhá archeologický výzkum týmu IAS. Korejská armáda ihned po invazi evakuuje veškeré obyvatelstvo a tým archeologů najednou zmizí ze světa.

O sedm dní později nad ostrovem prolétá vojenské letadlo. Nad pobřežím se otevřou vrata nákladového prostoru a z něj vyskakuje 5 vojáků amerických speciálních sil. Když však vojáci začínají otevírat padáky, do jednoho narazí nějaká zvláštní věc a voják padá přímo k zemi. Tento voják speciálních sil, krycí jméno Nomád, je hlavní postava, se kterou zažijete nejlepší dobrodružství poslední doby. Naštěstí na sobě máte nanooblek, který kompenzuje část nárazu.

Váš úkol je jednoduchý = najít a osvobodit zmizelé archeology. První kroky vedou k lodi, na které, archeologové připluli. Podivná smrt vašeho kolegy a zmrzlá loď, která se nachází uprostřed rozpálené džungle naznačuje, že se tu děje něco mnohem víc. Následuje čistý důkaz tohoto tušení, něco proráží trup lodi a unese dalšího vašeho parťáka. Následuje pronásledování neznámé věci přes džungli. Jenže, už je moc pozdě na to, abyste vašemu příteli pomohli. Najdete jeho znetvořené tělo a nezbývá nic jiného, než pokračovat v pátrání. Hra vám začne odhalovat své tajemství. Poté, co naleznete vedoucího archeologického výzkumu, který následně zemře, když spustí několik milionů let starou fosílii.

Následuje americká invaze na ostrov, a to v plném rozsahu. Styl hry se rázem změní ze získávání informací na otevřený konflikt dvou mocností. Začíná se odhalovat tajemství celého ostrova a není to jen tak ledajaké tajemství. Hora uprostřed ostrova se začne rozpadat a odhalovat obrovskou mimozemskou loď.

Následuje záchrana posledního přeživšího archeologického týmu a vstup do mimozemské lodi. Náhle se vám odhalí tajemství miliony let staré spící lodi. Po návratu do normálního světa mimo loď vás čeká další zvrat. Úplné zmrazení velké části ostrova a invaze vetřelců. Teď už není na nic čas jen se co nejrychleji dostat z ledového pekla plného nepřátel a chránit přitom vašeho velitele, který má poškozený nanooblek. Když se konečně dostanete ven nečeká vás žádná změna, ba naopak. Počet nepřátel se stupňuje stejně jako linearita akce. Úchvatný je pohled na úpějící zemi pod útokem vetřelců z kabiny „helikoptéry“, kterou budete řídit. Jste svědky totálního stlačení všech amerických sil z ostrova a ústupu na americkou letadlovou loď U.S.S.Constuticion, kde bude váš nanooblek vylepšen pro boj s mimozemšťany. Dále zjistíte, že mimozemská loď vysílá do galaxie M33 nějaký signál. Zdá se, že nařízený jaderný útok na ostrov vše vyřeší, ale opak je pravdou. Následuje expanze „ledové kopule“ a agresivní útok vetřelců na letadlovou loď. Poté, co odrazíte první vlnu nepřátel a nouzově vypnete hlavní reaktor, přichází famózní završení vašeho dobrodružství...


347. článek dne...(do 8. června 2018)



Hlavní dominantou Trenčína je Trenčínský hrad

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu.

Ačkoliv Slovensko má svou kulturou, obyvatelstvem a jazykem velmi blízko k Česku, dějiny této země se neshodují s českými. Slověni (pozdější Slováci) na rozdíl od Čechů nevytvořili po rozpadu Velké Moravy svébytný státní útvar. Od začátku 10. století až do roku 1918 bylo toto území součástí Uherského království, v němž vládnoucí vrstvu tvořili Maďaři, popř. pomaďarštění Slované (Slováci, Chorvati) a Románi (Rumuni, Valaši, Sikelové). Slovenština a maďarština se vzájemně značně ovlivnily. V 19. století zde začalo, podobně jako v jiných zemích Evropy, národní obrození, v jehož průběhu se mezi slovenskou a českou inteligencí v jistém křídle prosadil názor o „dvou větvích jednoho národa“. To nakonec vyústilo ve společný boj za samostatnost a vytvoření Československa, které přes různé peripetie vydrželo až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 mají Slováci poprvé v dějinách svůj plně samostatný stát.

Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (po bitvě u Bratislavy) Slovensko postupně obsadili Maďaři na téměř tisíc let.

Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče roku 1526 a nástupu Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí Habsburské monarchie. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem(1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala centrálním městem uherské římskokatolické církve.

Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867–1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.

Mezi lety 19181939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (19391945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu.


348. článek dne...(do 8. června 2018)



Bryan Adams v roce 2009

Bryan Adams (* 5. listopadu 1959) je slavný rockový zpěvák, kytarista, autor hudebních textů a fotograf.

Adams byl oceněn Řádem Kanady (Order of Canada) a Řádem Britské Kolumbie (Order of British Columbia) za svůj příspěvek na poli populární hudby a za dobročinné akce. V dubnu roku 2006 byl uveden do hudební síně slávy při předávání kanadských hudebních cen Juno. Od roku 1998 má také svou hvězdu na Kanadském chodníku slávy. Byl nominován na tři Ceny akademie a pětkrát nominován na Zlatý glóbus.

Bryan Adams se narodil anglickým rodičům v provincii Ontario. Protože jeho rodiče byli diplomaté, strávil mládí v mnoha cizích zemích, například v Anglii, Izraeli, Portugalsku a Rakousku. Když se vrátili zpět do Kanady, žili krátce v Ottawě. Adams v patnácti ukončil školu a začal se naplno věnovat hudební kariéře.

První album nazvané Bryan Adams vydal v únoru 1980. S výjimkou skladeb Remember a Wastin’ Time bylo celé album natočeno od 29. října do 29. listopadu 1979 v Manta Studios v Torontu a producenty byli Adams a Vallance. Album se však stalo zlatým teprve v roce 1986.

Na začátku osmdesátých let spolupracovali Adams a Vallance na řadě písní pro Vallencovu kapelu Prism. Mezi jinými napsali například píseň Don’t Let Him Know, která byla jediným hitem této kapely a dostala se do Top 40. Pro Adamse to však byla první z mnoha.

Adamsovo druhé album You Want It You Got It bylo natočeno v New Yorku během pouhých dvou týdnů a bylo prvním albem, na kterém spolupracoval s producentem Bobem Clearmountainem. Bylo vydáno v roce 1981 a obsahovalo rádiový hit Lonely Nights. Avšak až s třetím albem Cuts Like a Knife vydaným v únoru roku 1983 přišel dlouho očekávaný komerční úspěch. Toto album skončilo na osmém místě v žebříčku prodeje alb a v hitparádě se dostalo na přední příčky hned se čtyřmi skladbami, z nichž tou nejznámější je pilotní singl Cuts Like a Knife. Tato píseň zůstala jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších Adamsových písní dodnes.

Album Reckless bylo vydáno v den Bryanových 25. narozenin, 5. listopadu 1984. Dostalo se na první místo v prodeji alb. Mezi největší hity patří Run to You, Summer of ’69 a první Adamsova píseň, která se vyhoupla v žebříčku až na samý vrchol Heaven. Za toto album dostal Bryan v USA již pět platinových ocenění.

Ve stejném roce také natočil duet s Tinou TurnerovouIt’s Only Love. Kromě toho, že se tato píseň stala hlavní znělkou mnoha rádií a MTV, byla také nominována na cenu Grammy za nejlepší rockový duet. V roce 1987 vydává již páté album nazvané Into the Fire. Toto album dostalo také platinovou desku.

Asi nejznámějším Adamsovým albem je Waking up the Neighbours, které produkoval spolu s Robertem „Muttem“ Langem. Bylo vydáno v září 1991 a obsahovalo největší hit všech dob (Everything I Do) I Do It for You. Je to ústřední píseň z filmu Robin Hood – Král zbojníků s Kevinem Costnerem a Alanem Rickmanem. Vysloužila si i zápis do Guinessovy knihy rekordů díky neuvěřitelným šestnácti týdnům stráveným na první příčce hitparády ve Velké Británii a sedmnácti týdnům v USA. Jak album tak singl se dostaly na první příčky v mnoha zemích světa.


349. článek dne...(do 8. listopadu 2018)



Matt Damon na filmovém festivalu v Benátkách (2009)

Matt Damon (* 8. října 1970) je americký herec a filmový producent. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1988 ve snímku Být dobrou matkou. Všeobecně známým se stal po boku Bena Afflecka ve filmu Dobrý Will Hunting, ke kterému spolu s Affleckem napsal scénář, a kde byl za výkon v hlavní roli nominován na Oscara.

Za titulní postavu opuštěného astronauta Marka Watneyho ve sci-fi dramatu Marťan obdržel Zlatý glóbus.

Začínal spolu se svým kamarádem Benem Affleckem s herectvím již v raném věku, kdy se věnovali hraní v TV reklamách. Navštěvoval Harvardovu univerzitu, kde studoval anglickou literaturu, nicméně ji nedokončil a jel budovat svou kariéru do Hollywoodu.

Po příchodu do Los Angeles začínal v několika projektech společnosti TNT a navázal kontakty potřebné pro získání zajímavějších rolí. Zahrál si po boku Denzela Washingtona a Meg Ryan ve válečném filmu Odvaha pod palbou (1996), a poté ve snímku Francise Forda Coppoly Vyvolávač deště. Krátce na to uvedli spolu s Affleckem jejich společný film Dobrý Will Hunting (1997), kde byli oba autory scénáře. Snímek byl oceněn jak Zlatým glóbem, tak i Oscarem. Tímto počinem si otevřel dveře mezi hollywoodskou filmovou smetánku. Další z jeho známých rolí je také postava agenta Jasona Bournea ve filmu Agent bez minulosti z roku 2002 a v jeho pokračování Bourneův mýtus (2004), Bourneovo ultimátum (2007) a Jason Bourne (2016).

Za roli ve filmu Marťan (2015) získal nominaci na Oscara a později získal cenu Zlatý glóbus.

Chodil se svou kolegyní z Dobrého Willa Huntinga, Minnie Driver. Později měl dvouroční vztah s herečkou Winonou Ryder. V letech 20012003 chodil s Odessou Whitmire, bývalou osobní asistentkou Billyho Boba ThorntonaBena Afflecka. Během natáčení filmu Bratři jak se patří v roce 2003 potkal v Miami Lucianu Bozán Barroso (narozenou v roce 1976 v Argentině), která zde pracovala jako barmanka. Pár se vzal na soukromém obřadu dne 9. prosince 2005 v Manhattan Marriage Bureau blízko newyorské radnice. Damon se stal nevlastním otcem mladší dcery Bozán Barrosy, Alexie, která byla z jejího předchozího manželství. Pár má ještě tři děti, Isabellu (narozena 2006), Giu Zavalu (narozena 2008) a Stellu Zavalu (narozena 2010) a celá rodina sídlí na Manhattanu. Dne 13. dubna 2013 Damon se svou ženou obnovili svůj svatební slib po osmi letech manželství.

Damon je fanouškem týmu Boston Red Sox. Poté, co tým v roce 2007 vyhrál soutěž World Series, tak na pamětním DVD vyprávěl tuto událost.

Rád hraje poker a soutěžil v několika sériích World Series of Poker, včetně hlavní soutěže v roce 2010. V této soutěži přišel o 25 000 dolarů, když se připravoval na roli profesionálního hráče pokeru ve filmu Hráči.

Damon je členem představenstva v Tonic Mailstopper (dříve GreenDimes), společnosti, která se snaží zastavit nevyžádanou poštu, která je každý den dovážena do amerických domácností. Když se v dubnu 2007 objevil v pořadu Oprah Winfreyové, tak podpořil úsilí celé organizace, aby zabránil kácení stromů pro papír a obálky.

V roce 2011 namluvil dokumentární film American Teacher, který měl před celosvětovým uvedením premiéru v New Yorku.


350. článek dne...(do 10. listopadu 2018)