Osobní nástroje
28. dubna začíná nová Soutěž pro začínající editory naší encyklopedie !
Vytvořte si do pátku 25.5. svůj účet na Multimediaexpo.cz a udělejte alespoň 15 slušných editací.
Ze všech nových editorů vybereme 2 nejlepší (28.5. 2018)...a každý od nás dostane
vlastní digitální GOG klíč na skvělou hru – System Shock 2 !

Marilyn Monroe

Z Multimediaexpo.eu

Přejít na: navigace, hledání
Marilyn Monroe (1957)
Marilyn Monroe (1952)
Marilyn Monroe (1950)

Marilyn Monroe, vlastním jménem Norma Jeane Mortensen, (* 1. června 1926, † 4. srpna 1962) byla slavná americká filmová herečka a sexuální symbol druhé poloviny 20. století.

Dětství

Marilyn se narodila jako Norma Jean Baker Mortensen v General Hospital v Los Angeles. Její matka Gladys nechala do matriky zapsat příjmení Mortensen po svém příteli, který ji ale ještě před narozením dcery opustil. Všeobecně se ale předpokládá, že otcem malé Normy byl Stanley Gifford, zaměstnanec firmy Consolidated Film Industrion, kde pracovala i Gladys. Ta se o dítě nemohla starat, dědičné zatížení psychických poruch jako paranoia a schizofrenie způsobovaly časté výpadky "mimo svět" mladé Gladys, a tak Norma putovala do pěstounské rodiny, pak zpět k příbuzným a pak zase do sirotčince, kde strávila 2 roky. Sama toto období líčila v nejtemnějších barvách, to se ale později ukázalo jako zkreslující. Necelé dva týdny po svých 16. narozeninách se raději provdala za "chlapce od vedle" Jima Doughertyho, aby až do svých 18. narozenin nemusela pobývat v sirotčinci.

Manželství s Jimem Doughertym

Manželství Normy a Jima bylo zpočátku dalo by se říct pohodové, Ameriky se ale dotkla válka a Jim narukoval k námořnictvu a Normu stereotyp v továrně na padáky, kde natírala i trupy letadel, začal upřímně nudit. Z toho ji ale vytrhl armádní fotograf David Connover, považovaný za objevitele Marilyn. Nafotil ji v pracovní kombinéze a posléze nabídl další spolupráci - Popelka otevřela svůj první oříšek a dostala šanci vstoupit do světa, o kterém tolik snila a o kterém jí vyprávěla její teta Grace. Když se Jim vrátil z války, rozvedli se.

Začátek kariéry

Sotva 20ti letá Norma tak začala pózovat známým i méně známějším fotografům, ještě jako brunetka se objevila na titulních stránkách magazínů. Její ambice ovšem sahaly dál - toužila hrát. Obcházela castingy, pod různými jmény zkoušela prorazit u Columbie a 20th Century Fox. Avšak bez úspěchu. Mihla se v pár filmech kategorie B, rozeznat ji lze v komedii bratří Marxů Šťastná láska. Pomohlo jí až setkání s 50ti letým filmovým agentem Johny Hydem, jenž byl snad jedním z mála, který mladé - už - Marilyn věřil a snažil se upřímně pomoct. Jistě, byla za tím láska, ale jak sama Marilyn později připustila, pouze z jeho strany. Nabízel jí manželství,které by jí jistě katapultovalo mezi elitu Hollywoodu, ona ale odmítla, Johnyho prostě nemilovala. Využila ale jeho kontaktů a získala roli ve filmu Asfaltová džungle renomovaného Johna Hustona.

Rok 1950 pro ni znamenal vstup do Hollywoodu a smlouvu s filmovým studiem na 75 dolarů týdně. Šéf 20th Century Fox Darryl Zanuck sice Marilyn nemohl vystát, ale musel uznat, že diváci si jí začínají všímat a její jméno se začalo objevovat na reklamních plakátech. V letech 1951-1952 vytvořila role ve filmech Vše o Evě, Tak mladý jak se cítíš, Omlazovací prostředek nebo Ve spárech noci, kde na reklamních poutačích svým jménem už zastínila tehdy velice populární Barbaru Stanwyck.

Kde nastal zlom v jejím úspěchu? Jistě ve fotografiích, dalo by se říci více než lechtivých, na kterých byla Marilyn zahalená jen do vůně svého parfému Chanel Nr. 5. Bylo jí 22, když - jak prohlásila později - měla hlad a potřebovala peníze na auto, kterým jezdila na castingy, tak kývla na nabídku Toma Kellyho pózovat pro umělecké akty. Darryl Zanuck zuřil, ženské spolky byly pobouřené nahotou Marilyn. Její chytrý komentář k celé záležitosti ale způsobil, že ji ženy litovaly a muži ještě více zbožňovali. Za zmínku stojí ještě jeden moment. Při natáčení filmu Omlazovací prostředek se seznámila s hvězdou baseballu týmu New York Yankees Joe Di Maggiem. Téměř 2 metry vysoký, ale životem nenápadný rodilý Ital se Marilyn vytrvale dvořil.

Ona nadále natáčela a vytvořila dvě zajímavé role. Tou první byla psychopatická vychovatelka dětí Nell ve filmu Neobtěžuj se klepáním. Marilyninu krásu nepotlačily ani upjaté šaty, a vyšinutost Marilyn v tomto ponurém filmu náramně slušela. Henry Hathaway pak měl pro Marilyn ve stole scénář s druhou zajímavou rolí ve filmu Niagara. Tento film již Marilyn ukázal jako hvězdu velkého formátu a v titulcích bylo její jméno na prvním místě. Opět zajímavá role cynické a záletné mladé ženy Rose, která podvádí svého impotentního muže a provokuje ho s každým mužem, kterého potká. Skončí tak, jak si zaslouží - manžel ji v záchvat zoufalství a hněvu uškrtí. Diváci to té potvoře přejí a zároveň litují jejího mladého života. Film se vyznačuje nejdelším záběrem ženské chůze v celé kinematografii.

Na vrcholu slávy

Další filmy jako "Páni mají radši blondýnky" a "Jak si vzít milionáře" se již nesly v tradičním duchu dalších Marilyniných rolí atraktivní přihlouplé blondýnky. Premiéra druhého jmenovaného filmu byla ovšem pompézní korunovací Marilyn na královnu Hollywoodu.Když vešla do sálu v krajkové róbě bez ramínek, muži vstávali ze sedadel a každý chtěl alespoň letmo zahlédnout nejpopulárnější herečku Států.

Její svatba s Joem Di Maggiem a jejich svatební cesta na Tahiti a do Koreje pak ale hned předznamenala konec manželství téměř ještě dřív než začalo. Joea pobuřovalo Marilynino dráždivé vystupování a styl oblékání, chtěl mít ženu v domácnosti,zatímco ona toužila hrát.Posledním hřebíčkem do rakve jejich manželství bylo natáčení Slaměného vdovce , kde proud vzduchu z podzemní dráhy Marilyn zvedne sukni až nad ramena.Ačkoliv se krátce po natáčení po necelých 9 měsících rozvedou, na premiéře filmu 1. června 1955, která se konala v den jejích 29. narozenin, se objevili ještě spolu.

Útěk do New Yorku

Tak jako Marilyn kdysi dlouho nevydržela v továrně na padáky, nevydržela ani nápor image hloupé blondýnky.Vadilo jí,že ji nikdo jako umělkyni nerespektuje a trápilo ji,že ji nikdo napovažuje za skutečnou herečku, ale jen za atraktivní doplněk.Doslova utekla do New Yorku studovat ve věhlasném Actor´s Studiu Lee Strasberga. Ponořila se do studia dramatu a psychoanalýzy a seznámila se s newyorskou intelektuální společností.Potkala zde také fotografa Miltona Greena, se kterým založila svou vlastní společnost Marilyn Monroe Production na výrobu filmů.Snažila se být nezávislá a ve své produkci pak vytvořila 2 filmy: Autobusová zastávka a Princ a tanečnice (57), jehož režie se ujal Lawrence Olivier a vytvořil s MM zároveň i hlavní roli. To už byla Marilyn provdaná za Arthura Millera.

Život s dramatikem

Kvůli Marilyn Miller opustil manželku a dvě děti, Marilyn konvertovala k židovské víře. Věřila, že sňatkem s vážným a váženým dramatikem si upevní pozici na filmovém poli, zároveň však Arthura milovala. Domnívala se, že stejně jako ona jeho, podpoří i on ji v její touze stát se dramatickou umělkyní. Když Arthura vyslýchal Výbor pro neamerickou činnost, Marilyn mu stála po boku a veřejně jej podpořila, čímž riskovala svou kariéru. Arthur ale ve svých projevech tak extrovertní nebyl a jeho uzavřenost Marilyn těžce nesla. Ta se navíc po prodělaném potratu a nenaplněných představách o hraní utápěla stále více v depresích, mlčenlivost Arthura tak její pocity osamělosti jen umocňovala. Nesourodý pár, který Amerika označila za svazek krásného amerického těla s velkým americkým mozkem, tak prošel první krizí. Marilyn si dala pauzu v natáčení a zakoupila farmu v Connecticutu, aby Arthur měl kde tvořit. Ten bohužel za celé 4 leté manželství s MM vytvořil pouze scénář k filmu Mustangové a jeho příjmy se tak ztenčily. Když přišla nabídka na natočení filmu Někdo to rád horké, krize mezi nimi se jen prohloubila: Arthur Marilyn přemlouval, aby roli Sugar přijala, Marilyn zuřila, že další roli hloupé ženské, co nerozezná mužské od děvčat, už hrát nebude. A ačkoliv se jí podařilo opět otěhotnět, roli nakonec přijala.

Někdo to rád horké

Marilyn ve snímku Někdo to rád horké

Natáčet se začalo v roce 1958 na Floridě, ale Marilyn nebyla v kondici. Její závislost na uklidňujících prostředcích již byla - i přes těhotenství - poměrně vysoká, často zvracela a zavírala se ve své šatně. Vzhledem k tomu, že přibrala, cítila se v šatech navržených Ory Kellym směšně (sama řekla, že v nich vypadá jak srandovní tlustá svině), cítila se podvedená Arthurem a celým štábem. Jack Lemmon a Tony Curtis tak čekali v podpadcích a ženských šatech, než se Marilyn dostavila někdy i po několika hodinách na plac. Nikdo později nevzpomínal na natáčení s nadšením a Marilyn o své a Arthurovo dítě přišla. Přes všechno utrpení všech herců a režiséra Billy Wildera se film stal absolutním kasovním trhákem roku 1959, v počtu Oscarů jej předčil jen film Ben Hur a Marilyn za něj v roce 1960 obdržela Zlatý glóbus. Zřejmě by ji velice překvapilo, kdyby se toho ale dožila, že koncem 20. století byla komedie Někdo to rád horké vyhlášena nejlepší komedií století.

Mustangové

Po filmu Někdo to rád horké měla Marilyn pověst nezodpovědné, rozmazlené a nesnesitelné hvězdy. Když tedy pro studio měla natočit další film, nebylo divu, že bylo těžké najít pro ní hereckého partnera. Pro film Milujme se nakonec kývla francouzská hvězda Yves Montand. Už od počátku ale bylo jasné, že film díru do světa neudělá. Světlými momenty filmu jsou Marilyniny interpretace písní ("My heart belongs to my daddy") a pro novináře pikantní vztah MM s Montandem. Jedni se domnívali,že se tak Marilyn mstí Arthurovi, druzí tvrdili,že Marilyn se poblázněně zamilovala a jen těžce nesla,když se Montand po natáčení vrátil ke své manželce Simone Signoret.

Film Mustangové vznikal v nepříznivé atmosféře. Mezi Marilyn a Arthurem panovalo napětí, natáčelo se ve žhavé Nevadské poušti, šedesátiletý Clark Gable odmítl dubléra a fyzicky náročné scény natáčel sám. Marilyn pak kladli za vinu, že natáčení brzdí. Mezi Marilyn a jejím idolem z dětství Gablem však vznikl hezký přátelský vztah a Gable trpělivě čekal, až Marilyn vyleze ze své šatny a odříká text. Uprostřed natáčení však musela být Marilyn opět hospitalizována na celkové vyčerpání organismu. Melancholické drama podle scénáře Millera však nesplnilo Marilynino očekávání a film také u diváků propadl, kritika reagovala také velmi vlažně. Navíc pár dní po dokončení filmu Clark Gable umírá na infarkt a jeho mladá manželka v médiích obvinila Marilyn,že při natáčení svým chováním způsobila jejímu muži napětí, které nevydržel.Zdrcená Marilyn se stáhla do ústraní, manželství s Millerem skončilo.

Zde končí má pouť

V souvislosti s problémy při natáčení, které Marilyn měla nebo sama způsobovala, se také hovořilo o jejím zdravotním stavu. Marilyn nikdy nebyla fyzicky ani psychicky odolná a vzdorovat napětí a tlaku, který s sebou život v hollywoodské branži nese, ji vysiloval. V roce 1951 prodělala akutní zánět slepého střeva, v 27 letech ji diagnostikovali endometriozu, která jí způsobovala velké předmenstruační a menstruační bolesti, nehledě na fakt, že kvůli ní nikdy nedonosila dítě. Tradovalo se o nespočetných potratech, které Marilyn prodělala, faktem je, že v manželství s DiMaggiem potratila jednou a v manželství s Millerem se jednalo dvakrát o mimoděložní těhotenství.Když pak vezmeme v úvahu Marilyninu chronickou nespavost, labilitu, dědičné zatížení k psychiykým poruchám a únavu z toho všeho plynoucí, je jasné, že byla v poměrně těžké situaci. Norman Mailer o ní napsal: "Měla nemanželský původ na straně jedné a celý rodokmen šílenství na straně druhé." Zážitky z jejího traumatizujícího dětství se pak jako bumerang vrátily v pozdějším věku v podobě psychických poruch. Hollywood 50. a 60.let nahrával všem psychiatrům a psychoanalytikům, kteří bohatli na nemocných duších filmových hvězd a Marilyn nebyla vyjímkou. Její špatný zdravotní stav samozřejmě lákal k výdělku a slávě jako lampa přitahuje můry. Její psychiatr Ralph Greenson byl také několikrát obviněn, že překročil svým chováním vůči Marilyn vztah doktora a pacientky a nesl podíl na její tragické smrti, neboť jí nezodpovědně a naivně předepisoval velké množství léků, aniž by ale věděl, že Marilyn dostává jiné prostředky na spaní od jeho kolegy! Dokonce se vynořily názory, že ji záměrně zabraňoval v boji proti závislosti na barbiturátech, aby o svoji milovanou pacientku (a zároveň velice slavnou pacientku) nepřišel.

Na jeho doporučení si Marilyn zakoupila haciendu v mexickém stylu v Brentwoodu na 5th Helena Drive jen kousek od domu Greensona, na prahu domu stál nápis "Zde končí pouť", který má ve vztahu k Marilyn přímo osudový význam. Marilyn byla nadšená, po letech v pronajatých apartmánech má konečně svůj vlastní dům a útočiště. Propadla jeho zařizování a zvelebování přilehlého pozemku s bazénem. Dům se tak také stal svědkem několika jejích schůzek s bratry Kennedyovými. Přijala roli ve filmu Něco musí ustoupit a kývla na nabídky magazínů Vogue a Cosmopolitan pro vytvoření série fotek. Bert Stern pak v červnu 1962 vytvořil zajímavé akty s Marilyn, která dokázala, že i v 36 letech má ještě co ukázat. Natáčení filmu se ale neslo v duchu boje mezi Marilyn a Georgem Cukorem, který film režíroval. Marilyn se nelíbil scénář, navíc opět onemocněla a z 30 natáčecích dní nebyla přítomna celých 21. Navíc si vzala volno, aby zazpívala prezidentu Johnu Fitzgeraldu Kennedymu na oslavě jeho 45. narozenin v Madison Square Garden v květnu 1962. Šaty od francouzského návrháře Jeana Louise za tehdy neuvěřitelných 12 000 dolarů nenechaly nikoho na pochybách, že je pod nimi Marilyn nahá a svým zpěvem jasně dala najevo, že mezi ní a prezidentem existuje víc než jen přátelství. Pro studio Fox byla událost s New Yorkem poslední kapkou a Marilyn vyhodilo, začaly pak boje mezi Marilyn a studiovými právníky. Po dvou měsících bojů však studio ustoupilo a naopak Marilyn nabídlo smlouvu novou a lepší. Po nevydařeném vztahu s Kennedym a jeho bratrem Robertem Kennedym se Marilyn cítila jak odhozená stará hračka a náplastí se jí stala práce. Těšila se na spolupráci na muzikálu "V Brooklynu roste strom" a "I Love Luisa", hovořilo se o obnovení jejího vztahu s Joem DiMaggiem. Měla novou chuť do života a těšila se na budoucnost.

Když byl pak svět 5. srpna 1962 v ranních hodinách probuzen zprávou, že Marilyn je mrtvá, byl to pro veřejnost silný šok. Našli se tací, kteří její konec předvídali, neboť se již v minulosti ocitla na tenké hranici mezi životem a smrtí a teorii o sebevraždě věřili, či dokonce podporovali. Byli ale i ti, kteří ještě dlouho po její smrti věřili, že Marilyn si na život nesáhla, že nebyla sebevražedný typ. Odvážné teorie o vraždě tajnými službami či dokonce bratry Kennedyovými se nikdy nepotvrdily. Mohlo totiž také dojít k tomu, co se Marilyn přihodilo v minulosi již několikrát: toužila se vyspat a i když účinky kombinace prášků po těch letech velmi dobře znala, její organismus nevydržel takové množství, jaké měla požít. Významnou roli sehrál opět doktor Greenson, ten ale nikdy neřekl celou pravdu a vůbec vyšetřování její smrti bylo odbyto a shrnuto do jedné věty: praděpodobně sebevražda.

Pohřeb a rakev obstaral opět Joe DiMaggio. Celou noc před pohřbem, na který nepozval ani jednu z hvězd, proplakal v kapli u její rakve. Zařídil, aby i po smrti vypadala krásně, jak si přála, a zavolal jejího maskéra a přítele Whiteyho Snydera, aby upravil obličej poničený prací patologa. 20 let pak Joe nechával na její hrob ve Westwood Village Memorial Park posílat rudé růže, nikdy se již neoženil a na rozdíl od ostatních - ať již skutečných či domnělých milenců a manželů Marilyn - nevytahoval pikantnosti z jejich společného života. Když roku 1965 stál v zástupu uznávaných baseballistů, kterým na newyorský stadion Yankees přijel podat ruku Robert Kennedy, ustoupil o krok zpět a Kennedymu ruku nepodal. A když v roce 1998 umíral, údajně pronesl "Konečně zas uvidím Marilyn".

A tak Marilyn sní svůj sen o charakterních divadelních a filmových rolích, uložená v zelenkavých šatech od Pucciho v barvě šampaňského a diváky baví svým zpěvem a smíchem ještě více jak 40 let po své smrti.

Reference

Výběr z filmografie

YouTube

Marilyn Monroe (anglicky)
Marilyn Monroe – Diamonds are a Girl's Best Friend


Marilyn Monroe – Happy Birthday Mr. President
"I Wanna Be Loved By You",Marilyn Monroe


Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Marilyn Monroe
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Marilyn Monroe