Internet
6. prosince začíná nová soutěž pro všechny editory naší encyklopedie !
Do pátku 11.1. si zde vytvořte uživatelský účet a udělejte alespoň 30 slušných editací.
Ze všech aktivních editorů vybereme 3 nejlepší (14.1.) a každý dostane špičkové ceny:
První a nejlepší editor dostane odměnu 600 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Druhý editor dostane odměnu 300 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Třetí editor dostane odměnu 200 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.

Z Multimediaexpo.eu

Přejít na: navigace, hledání

Internet je celosvětová počítačová síť, která spojuje jednotlivé menší sítě pomocí sady protokolů IP.

Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání, katalog a další.

Základní pojmy

Každý počítač připojený k internetu má svoji IP adresu. IP adresa je 32bitové číslo, které se zapisuje jako 4 desítková čísla v rozmezí 0 – 255 oddělená tečkou (např. 192.168.1.1). Každé z těchto 4 čísel reprezentuje osm bitů adresy. Celkový počet různých IP adres je 232 = 4 294 967 296. V současném světě již tento počet přestává stačit, proto se uvažuje o zavedení nové verze systému IP čísel - tzv. IPv6.

  • TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol) – Protokol (komunikační pravidla) používaný při přenosu dat prostřednictvím internetu.
  • Doména – pro označování zdrojů na internetu se nepoužívají IP adresy, ale tzv. doménová jména, aby byla pro člověka lépe zapamatovatelná (např. cs.wikipedia.org). Tato jména se pak převádějí na IP adresy.

Domény (DNS)

Pro více informací o jednotlivých doménách se podívejte na kategorii: Domény nejvyššího řádu

WWW

WWW je zkratkou pro World Wide Web - celosvětová síť. Pod pojmem internet v běžném jazyce často rozumíme právě tuto síť. WWW je informační síť, organizovaná jako obrovský hypertextový dokument. Ve skutečnosti jde dnes o mnohem více, protože internetové stránky dnes slouží i jako uživatelské rozhraní pro servery provozující veřejné služby a aplikace - jde například o portály elektronické pošty, internetové obchody, o herní servery, chaty, seznamky, internetová rádia a televize, slovníky, encyklopedie, portály pro správu bankovních účtů, portály dopravních informací, e-government, servery přesného času a jakékoli jiné aplikace, které budou vymyšleny.

Z obecného hlediska jsou www stránky pouze jednou z aplikací internetu, jsou základní aplikací služby HTTP (hypertext transfer protocol - česky: protokol pro přenos hypertextu), případně její zabezpečené verze HTTPS.

  • Příklady odkazů:
    • http://www.perthzoo.wa.gov.au/img/koala.gif
    • http://www.perthzoo.wa.gov.au/wildlife_facts_as_silvgibb.html
    • www.ghb.cz

Browser

Browser, neboli česky internetový prohlížeč je program, který umí ze sítě načíst a zobrazit webové stránky. Z původního poměrně jednoduchého programu vyrostl do velmi složité aplikace, integrující mnoho nejrůznějších požadavků. Rozmach internetu začal s prohlížečem Netscape Navigator, který však zaniknul díky tomu, že firma Microsoft svého času zařadila konkurenční produkt do svého operačního systému Microsoft Windows.

Nejrozšířenějšími internetovými prohlížeči jsou Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera, Netscape Navigator a Safari.

Obecně lze říci, že na nejpopulárnější prohlížeče se nejvíce soustředí aktivity počítačových pirátů, proto je s jejich používáním spojeno riziko, že se přes ně dostane do počítače nežádoucí software, jako jsou viry nebo spyware. Méně populární prohlížeče však mohou mít problém se zobrazením některých stránek, protože za nimi nestojí tak velké vývojové týmy a stránky nebývají testovány pro jejich použití.

Běžné služby (protokoly) internetu

Komunikační protokol TCP/IP využívá mnoho různých internetových služeb pro přenos různě strukturovaných informací. Například výše zmíněné internetové stránky jsou vlastně aplikací služby http. Tyto služby fungují na základě dohodnutých formátů dat - protokolů - stejně jako celý internet. K základním internetovým službám patří:

  • HTTP - hypertext transfer protocol, protokol (služba) pro přenos hypertextových dokumentů (základní kámen www)
  • HTTPS - protokol pro zabezpečný přenos hypertextu
  • FTP - File Transfer Protocol, přenos souborů
  • NFS - Network File System, sdílení souborů
  • Telnet - Virtuální terminál, slouží pro vzdálený přístup k serverům
  • SMTP - Simple Mail Transfer Protocol, elektronická pošta, přenos e-mailů
  • POP3, IMAP – protokoly (služby) pro přístup k elektronické poště (e-mailu)
  • DHCP - Dynamic Host Configuration Protocol, dynamická konfigurace síťové stanice
  • SNMP - Simple Network Management Protocol, jednoduchý protokol pro správu sítě
  • DNS - Domain Name System, překlad doménových jmen
  • instant messaging, chat, IRC, VoIP, SIP – online komunikace

Způsoby připojení k internetu

Páteřní spoje internetu jsou dnes realizovány zejména pomocí optických kabelů. Tyto optické kabely se vyznačují velmi vysokou rychlostí, avšak cena optických kabelů a zařízení je vysoká. Pomocí jediného optického vlákna je možné dosáhnout rychlostí 155 Mb/s (B-ISDN, 622 Mb/s, 10Gb/s až 40 a více Gb/s (vlnový multiplex WDM)).

Nejproblematičtějším místem se tak stává tzv. "poslední míle", tj. způsob, jak připojit k páteřní síti koncové uživatele, domácnosti nebo malé podniky, rozptýlené ve městech a vesnicích.

V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k internetu:

  • pomocí telefonní linky (majitelem linky je telefonní operátor)
  • pomocí kabelové televize nebo vyhrazené linky
  • pomocí satelitní datové sítě
  • pomocí pozemní bezdrátové datové sítě
  • pomocí mobilní telefonní sítě
  • pomocí elektrické napájecí sítě

O kvalitě připojení rozhoduje

  • agregace (tj. kolik uživatelů sdílí jednu linku)
  • doba odezvy (dlouhé odezvy mohou mít negativní vliv např. při internetové telefonii)
  • rychlost připojení poslední míle
  • technologie použitá pro připojení poslední míle

Připojení pomocí pevné telefonní linky

Výhodou připojení pomocí pevné telefonní linky je, že tato linka je v současnosti široce dostupná. Nevýhodou je, že je nutné platit paušál i za samotnou telefonní linku. Zatím jsou u nás výjimkou pouze velká města, kde někteří poskytovatelé ADSL zavedli i tarify, u kterých se v případě výhradního použití telefonní linky pro internet platí pouze internetový paušál.

Telefonní modem

Klasické analogové vytáčené spojení – dial-up. Kvůli omezení frekvenčního pásma v analogových ústřednách klasických telefonních linek je maximální rychlost tohoto připojení 56 kb/s, při problémech s kvalitou linky může být i mnohem nižší. Jedná se o nejstarší způsob připojení domácích počítačů do sítě, který je dosud populární v zemích, kde je místní volání v ceně paušálního poplatku.

Pro připojení je potřebný telefonní modem. Pokud se připojíme přes modem, není možné současně telefonovat. Nevýhodou tohoto připojení je kromě velmi nízké rychlosti i to, že se platí za čas připojení. Existují zde rozdíly v připojení v době špičky a mimo špičku. Rovněž zde existuje riziko tzv. dialerů, tj. malware, které zamění vytáčené telefonní číslo bez vědomí uživatele. Vytáčí se pak spojení na linky s podstatně vyšší tarifikací, takže toto připojení může při troše smůly a neopatrnosti vyjít dosti draho.

ISDN

Více v článku o: ISDN

Digitální telefonní linka, lze volat a zároveň pracovat na internetu. Rychlost: 64kb/s (128 kb/s). V současnosti se tento způsob připojení pro zastaralost technologie a nízkou přenosovou rychlost již téměř nepoužívá, prakticky byla vytlačena linkami ADSL.

ADSL

Více v článku o: ADSL

Vysokorychlostní internet pomocí telefonních linek. Různá rychlost přenosu dat ve směru z a do internetu. Rychlost: zpravidla 128 kbps až jednotky Mb/s dle typu zvolené služby. Pro připojení je potřeba ADSL modem, určitá kvalita telefonní linky, provoz ADSL musí být podporována v telefonní ústředně. Tyto podmínky jsou dnes již na drtivé většině našeho území splněny, avšak kromě paušálu za internet je třeba u většiny ADSL operátorů současně platit i paušál za hlasové služby (které by mohly jinak být levněji nahrazeny internetovou telefonií - VoIP).

Tento způsob připojení je poměrně kvalitní, ale na naše poměry pořád ještě drahý. K jeho nedostatkům patří vysoký stupeň agregace, který se však při současných vysokových přenosových rychlostech většinou neprojevuje. Rychlost připojení je zde omezena vzdáleností koncového uživatele od telefonní ústředny.

Připojení přes mobilní telefon

Toto připojení patří většinou k pomalejším. Jeho zásadní výhodou je, že je teoreticky dostupné všude, kde je dostupná síť mobilních operátorů. Ostatní připojení jsou vázána na konkrétní lokalitu. Teoretická dostupnost je sice velice dobrá, avšak vysokorychlostní připojení pomocí mobilu u nás dosud funguje pouze ve velkých městech.

Základní rychlost je teoreticky 171 kb/s, u nás prakticky max. kolem 50 kb/s (ale spíš 10-20 kb/s) – záleží především na kvalitě a vybavení sítě operátora. Používají se např. technologie GPRS a EDGE. Mezi novější typy připojení patří CDMA (O2, cca 800kb/s), UMTS (O2, zatím 384kb/s – označováno jako 3G) a Internet 4G (T-Mobile, technologie 3G). Tyto způsoby připojení jsou již co se týče rychlosti připojení kvalitní. Tyto technologie se vyznačují několikanásobně delším časem odezvy proti ADSL.

Kabelová televize nebo Ethernet

Jedná se zpravidla o rychlé a kvalitní připojení, pro domácnosti může být cenově výhodné, za předpokladu že používají kabelovou televizi. Je potřeba síťová karta a kabelový modem.

Nejkvalitnější a současně levné připojení pro domácnosti zpravidla poskytují operátoři linek vyhrazených přímo pro internet. Uživatel je připojen nejčastěji pomocí metalické strukturované kabeláže přímo na páteřní síť poskytovatele, která bývá často realizována optickým vedením. Tito poskytovatelé bývají bohužel dostupní pouze ve velkých městech, a to ještě ne všude.

Bezdrátové datové sítě

Jedná se buď o sítě založené na standardu IEEE 802.11 (Wi-Fi), které jsou provozovány ve veřejném nelicencovaném pásmu, nebo o sítě provozované ve vyhrazeném - licencovaném pásmu. Bezdrátové sítě v nelicencovaném pásmu mohou být provozovány jako LAN pro připojení např. notebooků v kancelářských budovách, internetových kavárnách a na univerzitách.

Bezdrátové sítě používají i poskytovatelé internetu. Zásadní výhodou zde je, že tyto sítě nejsou vázané na přenosová média ve vlastnictví velkých firem, takže umožňují existenci menším alternativním poskytovatelům. Nevýhodou je, že kvalita připojení může kolísat v závislosti na poskytovateli a na místních podmínkách. Aby spojení fungovalo je potřeba zajistit přímou viditelnost mezi přístupovým bodem poskytovatele a anténou uživatele.

Wi-Fi (Wireless Fidelity)

Jedná se o nejznámější standard pro bezdrátové sítě (IEEE 802.11a, b nebo g), k přenosu se používá mikrovlnné elektromagnetické záření, podobně jako u mobilních telefonních sítí. Wi-Fi sítě byly navrženy pro malé a střední vzdálenosti např. pro provoz v kanceláři nebo menší budově, avšak při použití vhodných antén na straně poskytovatele i uživatele může být za dobrých přenosových podmínek jeho dosah i několik kilometrů. Teoretická maximální rychlost přenosu mezi přístupovým bodem a uživateli je 11 Mb/s (IEEE 802.11b) nebo 54 Mb/s (IEEE 802.11g,a).

Pracuje na frekvencích:

  • 2,4 GHz (je nejrozšířenější, jde o veřejné nelicencované pásmo)
  • 3,5 GHz (licencované pásmo)
  • 5 GHz (dnes již také hodně rozšířené veřejné a nelicencované pásmo)
  • 10 GHz

Tato technologie je zejména v České republice velmi rozšířená pro poskytování připojení k internetu. Poskytovateli (providery) jsou budovány sítě vysílačů - přístupových bodů (access point - AP). Nutná podmínka je přímá viditelnost na AP. Účastník potřebuje k příjmu anténu, která komunikuje s AP a zabezpečuje přenos signálu a je připojena na zařízení, kterému se říká klient. Může to být radiová karta v PC nebo samostatné zařízení. Anténa bývá s klientem propojena koaxiálním kabelem, ve kterém v závislosti na jeho kvalitě a úměrně jeho délce dochází ke ztrátám (proto by měl být co nejkratší).

Časová osa internetu a TCP/IP

  • 1962 – Vzniká projekt počítačového výzkumu agentury DARPA.
  • 1969 – Vytvořena experimentální síť ARPANET, první pokusy s přepojováním uzlů (čtyři uzly).
  • 1972 – ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů, použit protokol NCP (Network Control Protocol).
  • 1972Ray Tomlinson vyvíjí první e-mailový program.
  • 1973 – Zveřejněn TCP (Transmission Control Protocol).
  • 1976 – První kniha o ARPANET.
  • 1980 – Experimentální provoz TCP/IP v síti ARPANET, adresace IPv4, protokol DNS, směrovací protokoly.
  • 1983 – Rozdělení ARPANET na ARPANET (výzkum) a MILNET (Military Network, provoz). TCP/IP přeneseny do komerční sféry (SUN).
  • 1984 – Vyvinut DNS (Domain Name System).
  • 1985 – Zahájen program NSFNET, sponzoruje rozvoj sítě ve výši 200 mil. dolarů, první komerční služby.
  • 1987 – Vzniká pojem „Internet“.
  • 1987 – V síti je propojeno 27 000 počítačů.
  • 1989Tim Berners-Lee publikuje návrh vývoje WWW (Information Management: A Proposal).
  • 1990 – Tim Berners-Lee a Robert Cailliau publikují koncept hypertextu.
  • 1990 – Končí ARPANET.
  • 1991 – Nasazení WWW v evropské laboratoři CERN.
  • 1993Marc Andreessen vyvíjí Mosaic, první WWW prohlížeč, a dává ho zdarma k dispozici.
  • 1994 – Vyvinut prohlížeč Netscape Navigator.
  • 1994 – Internet se komercionalizuje.
  • 1996 – 55 milionů uživatelů.
  • 1999 – Rozšiřuje se Napster.
  • 2000 – 250 milionů uživatelů.
  • 2003 – 600 milionů uživatelů.
  • 2005 – 900 milionů uživatelů.
  • 2006 – více než miliarda uživatelů.

Základní služby (protokoly)

  • SMTP - Simple Mail Transfer Protocol, elektronická pošta, e-mail
  • FTP - File Transfer Protocol, přenos vzdálených souborů
  • Telnet - Virtuální terminál, vzdálený přístup
  • NFS - Network File System, sdílení vzdálených souborů
  • DHCP - Dynamic Host Configuration Protocol, dynamická konfigurace síťové stanice
  • SNMP - Simple Network Management Protocol, jednoduchý protokol pro správu sítě
  • HTTP - Hypertext Transfer Protocol, World Wide Web
  • DNS - Domain Name System, překlad doménových jmen

Organizace

Dění kolem internetu řídí a organizuje několik skupin a výborů, které jsou složené z odborníků a jsou nezávislé na státech nebo komerčních organizacích.

Patron internetu

Svatým patronem internetu a uživatelů počítačů byl určen svatý Isidor. Potvrdil to při své cestě do Španělska také papež Jan Pavel II.

Související články

Externí odkazy